Detail projektu

Zpět

Luděk Munzar

Datum zveřejnění : 3. 5. 2012Tisk
Kategorie : Kategorie 1
Autoři :  Moravčík
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : ucitelG11

Luděk Munzar  -  člověk, který žije naplněný život

Zadala: Yvona Masaříková

Vypracoval: David Moravčík, oktáva A

 

 

Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se rozhodl, jak napsat zadaný úkol. Zkuste popsat člověka, o kterém by se mohlo říct, že je ctnostný, že žije ctnostným způsobem života, případně takového, který má víc ctností než nectností. Asi se shodneme na tom, že do ctnostného chování nepatří sobectví, chamtivost, prospěchářství ani křivé, podvodné jednání, kdy ve snaze něco získat obelstíme druhého či druhé.

Obr.:

http://www.google.com/imgres?q=lud%C4%9Bk+munzar&hl=cs&biw=1366&bih=539&gbv=2

&tbm=isch&tbnid=y3XL0sl5ajmi5M:&imgrefurl=

http://www.lidovky.cz/baletni-mistr-vladimir-harapes-ziskal-cenu-thalie-za-celozivotni-prinos

 

Mezi ctnosti bychom určitě nezahrnuli ani umělé vyvolávání konfliktů, lakomství, zradu

a nevěru, co se partnerských vztahů týče. Podle jedné z nejčastěji užívaných definic je ctnost (řecky areté, latinsky virtus) vypěstovaný a navyklý sklon k dobrému jednání. Proto jsem se poohlédl do historie, co to vůbec ctnost je a jak se na ni nahlíží.
Základní ctností je pro Platona spravedlnost, jež obsahuje tři složky – moudrost, statečnost a uměřenost, přičemž statečnost a uměřenost jsou vlastně rozumem usměrněné a pozměněné neřesti. Sokrates tvrdil, že rozhodující ctností v lidském životě je moudrost. Když ji člověk má, má i ostatní ctnosti, protože dokáže rozpoznat, co je dobré, spravedlivé a čestné. Pro Aristotela je ctnost střed mezi dvěma krajnostmi, něco jako zlatá střední cesta. Třeba štědrost je ctnost coby střed mezi rozhazovačností a lakotou. Seneca za ctnost považoval laskavost, cudnost, shovívavost, odpuštění, umírněnost, štědrost, přičinlivost, velkorysost, šetrnost, trpělivost, statečnost, moudrost a spravedlnost. Ctností si cenil a považoval je za jediné dobro: „Ctnost je něco vysokého, vznešeného, nepřemožitelného a neúnavného. Ctnost nalezneš v chrámu, na náměstí… pokrytou prachem, opálenou v obličeji, se zmozolenýma rukama.“(1)

A protože ani po přečtení těchto řádků jsem se nemohl rozhodnout, kdo je vlastně ctnostný, rozhodl jsem se použít slova Oscara Wilda, který si dělal legraci z kdekoho a kdečeho, s ironií sobě vlastní řekl: „Člověk by měl usilovat o to být dobrý, ale nic se nemá přehánět.“ (2) Všechno tohle jsem četl při sledování televize a napadlo mě vybrat si Thálií letos oceněného pana Munzara. Mám ho rád jako herce a nejednou jsem četl rozhovory, ze kterých se dá ctnost usuzovat.

Luděk Munzar se narodil 20. března 1940 v Nové Včelnici v jižních Čechách, dětství prožil ve Smiřicích u Hradce Králové. Vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové a chtěl být vojenským letcem, kterým se k lítosti jeho otce nestal, protože druhou jeho velkou láskou bylo divadlo, které začal hrát za studií v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové. V letech 1952-56 studoval herectví na DAMU u profesora Vejražky. V letech 1952-1956 vystudoval u Vítězslava Vejražky pražskou DAMU.

Luděk Munzar je podruhé ženatý, jeho první manželkou byla loutkoherečka Naděžda Munzarová (*1932), podruhé se oženil s herečkou Janou Hlaváčovou (*1938). Z obou manželství má tři dcery, z nichž Barbora Munzarová (*1971) je též herečkou.

Herecké legendy i morální autority. Tak se dají charakterizovat manželé Jana Hlaváčová a Luděk Munzar. Divákům přinášeli radost v mnoha nezapomenutelných rolích a zároveň nikdy neslevili ze svých morálních zásad. Ať už tím, že v roce 1977 nepodepsali Antichartu, nebo když po roce 1990 odešli z Národního divadla, protože nesouhlasili se směrem, kudy se ubírala činohra. Luděk Munzar zobrazoval nejdříve romantické hrdiny a revoltující mladíky, ale postupně se vypracoval jako psychologický herec ztvárňující složité charaktery. V 70. a 80. letech patřil k těm hercům, kteří utvářeli podobu Národního divadla. Vynikal výrazově bohatým herectvím a řada jeho představení patřila k legendám českého divadelnictví. Z Národního divadla na vlastní žádost odešel a jak sám říká například v pořadu „Uvolněte se, prosím“: „Jenže každý má přidělené určité kvantum sil. A já se v životě neflákal. Ono to ani pod takovými režiséry jako Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jaromír Pleskot nebo Mirek Macháček nešlo. Na konci života jsem přišel na pár maličkostí,

jak se to má dělat, ale zase nebyly příležitosti. Za komunistů jsem neleštil kliky, teď je nebudu leštit tuplem. Navíc by se mi nechtělo vylézt na jevišti na štafle, dát si na hlavu kbelík, místo mluvení kukat a říkat tomu alternativní divadlo. Trápí mne znehodnocení lidských vztahů, vulgárnost, arogance a plytkost, nechtěl jsem hrát divadlo s lidmi, kteří tam přišli, protože jejich názory byly diametrálně jiné než moje,“ říká lakonicky Luděk Munzar o svém odchodu z divadla. „Můj vztah

k Národnímu divadlu byl obrozenecký, národovecký a oni tam začali hrát jako v malém sklepním divadle. Národní divadlo není jen ta budova, to je součást našeho kulturního dědictví. Jestli někdo tu tradici ironizuje a posmívá se jí, tak se posmívá svým předkům.“

V Národním divadle oba herci strávili svá nejlepší herecká léta - Luděk Munzar tam hrál 33 let, Jana Hlaváčová 25 - a vytvořili tam mnoho nezapomenutelných rolí. Rád vzpomíná na roli Merkucia v Shakespearově Romeovi a Julii z roku 1963 v režii Otomara Krejči.

Luděk Munzar také napsal knihu "...když jsem to slíbil" o slibu daném tatínkovi, že bude pilotem. Kniha vyšla v roce 1998 v nakladatelství HAK.

Práci s hlasem zužitkoval Munzar v rozhlase a také v dabingu, pravidelně namlouval například Paula Newmana. V roce 2000 obdržel Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

I přes dlouholeté harmonické soužití se necítí na to, aby dávali recept na dobré manželství, paní Hlaváčová si svého muže jistě velmi váží a mluví o něm velmi pěkně. „U nás to byl vztah, který vyšel z přátelství. Oba jsme na počátku prošli velkými životními otřesy, takže nad nějakými hloupostmi, kvůli kterým by se jiní do krve hádali, jsme mávli rukou.

Když se mi nakupila práce, tak Luděk nakupoval, vařil, dělal s holkami úkoly. Byla to pro nás samozřejmost. Ale nejdůležitější pro mě vždycky bylo, že to je nejen chytrý chlap, ale chlap, který nikdy neslevil ze svých mravních zásad. Po představení si vzal montérky, vlezl do otřískaného trabanta a vezl něco na stavbu,“ (3) přidává vzpomínku na budování rodinného domku.

Letectví, stejně jako automobilová vášeň, se mu staly životním koníčkem. Na své klukovské sny Luděk Munzar nezapomněl. K letectví se vrátil, a stejně nadšeně se věnoval dalšímu originálnímu hobby – závodům veteránů s památečním předválečným tatraplánem. „Která ženská by vydržela všechny ty kraviny, které jsem v životě dělal!“ říká uznale Luděk Munzar. „Nikdy mi nic nezakazovala. A nebylo to pro ni jednoduché, když jsem ráno odcházel na letiště a nevěděla, zda se večer vrátím. Slíbil jsem sice, že nebudu dělat akrobacii, ale to je, jako bych jezdil na koloběžce. To samé při automobilových závodech. Jana byla tehdy u toho, když jsem na Nürburgringu 200 metrů před cílem cvrnknul o mantinel a vletěl do písku.“ A jaké pocity má nyní zkušený automobilový závodník na našich silnicích? „Hrozné. To, jak to vypadá na silnicích, vypovídá o stavu společnosti. Když se na silnici setkám se slušným řidičem, tak mě to udivuje. Při závodech jsme se všichni znali, věděli jsme, jaký kdo má motor, jak jezdí, teď vůbec nevíte, kdo za tím sedí a v jakém stavu, co od něho můžete čekat. Jezdí se čím dál hůř, protože jsou stále silnější auta a hlavně mladí lidé si za volantem vybíjejí svou naštvanost.“

„Trápí mne znehodnocení lidských vztahů, vulgárnost, arogance a plytkost,“ připojuje Luděk Munzar. „Když vidím, jak na novinových stáncích leží metry neuvěřitelných pitomin a výmyslů. A nemůžete se bránit. Když je zažalujete, tak mají materiál na další lži. Podle ústavních soudců prý každý ví, že v bulváru jsou lži.“ I přes pesimistický pohled na současnou společnost má Luděk Munzar důvod k radosti. „Z vnučky Andulky a ze své hodné ženy,“ upřesňuje. „Víc si ani nepřeji. Jen aby mi to ještě chvíli chodilo. Stárnout v téhle společnosti slušně a důstojně je totiž hodně těžké.“(4)

Luděk Munzar získal sošku Thálie za celoživotní mistrovství v oboru činohra a plný sál Národního divadla v Praze mu aplaudoval ve stoje. "Blahopřeji všem vyznamenaným a oceněným. Víte, je to dva a dvacet let, co jsem odsud odešel. Dobrovolně. A za tu dobu mě ani stínkem myšlenky nenapadlo, že se sem, na tohle jeviště ještě někdy vrátím. Děkuji vám," řekl dojatým hlasem oceněný herec.

Ctnostný člověk nežije ctnostně proto, že z toho má užitek, ale proto, že je to zákonem a životadárnou mízou jeho bytí. Mahátma Gándhí (5)

 

 

 

 

Seznam citací:

1)      http://cs.wikipedia.org/wiki/Ctnost

2)      http://www.zeny.cz/clanek/sex-a-vztahy/vsechny-nase-ctnosti

3)      http://www.novinky.cz/zena/styl/187994-ludek-munzar-a-jana-hlavacova-starnout-v-tehle-spolecnosti-je-hodne-tezke.html

4)      http://www.novinky.cz/zena/styl/187994-ludek-munzar-a-jana-hlavacova-starnout-v-tehle-spolecnosti-je-hodne-tezke.html

5)      http://nejlepsicitaty.cz/citaty-o-ostatni/19602/ctnostny_clovek_nezije_ctnostne.html

ostatní citáty převzaty z pořadu „Show Jana Krause“ na TV Prima

Použité zdroje:

1)      http://www.csfd.cz/tvurce/1565-ludek-munzar/

2)      http://www.novinky.cz/zena/styl/230372-ludek-munzar-pro-me-je-to-co-psal-karel-capek-jako-modlitba.html

3)      http://www.novinky.cz/zena/styl/187994-ludek-munzar-a-jana-hlavacova-starnout-v-tehle-spolecnosti-je-hodne-tezke.html

4)      http://www.ceskatelevize.cz/porady/10212433228-neobycejne-zivoty/21054215255-ludek-munzar/

5)      www.iprima.cz/showJanaKrause

6)      http://cs.wikipedia.org/wiki/Ctnost


Multimédia

Luděk Munzar Luděk Munzar

Citace

Nenalezena žádná citace


Autoři : Moravčík David,
Škola : Gymnazium 1

Pro citaci použijte následující kód, který vložíte do políčka v citacích při vytváření projektu:
#0078#

Nahoru


Přihlášení
Login
Heslo
Vyhledávání
Hledaný text
Kategorie
Ročník
Řadit dle