Detail projektu

Zpět

Svoboda a odpovědnost

Datum zveřejnění : 3. 5. 2012Tisk
Kategorie : Kategorie 1
Autoři :  Boucník
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : ucitelG11

Klvaňovo Gymnázium Kyjov

Zadala: Mgr.Yvona Masaříková

Vypracoval: Daniel Boucník

 

Téma:Svoboda a odpovědnost

 

Co znamená „být svobodný“? – Snad jako u všeho jiného závisí osobní pojetí svobody na individuálním názoru a zkušenostech každého. Pro někoho je jen prázdným slovem, uskupením hlásek, pro jiného stavem těla a duše, zbavením pout, možnost nabýt moudrosti, bohatství majetkového i myšlenkového, zmatení a pocit nejistoty, pro mnohé může vyjadřovat všelidské hodnoty, jako život beze strachu z omezení, volnost, schopnost volby, nevyhnutelnost a zodpovědnost, a pro větišinu lidí soubor práv na ochranu před omezeními, před společenskými „škůdci“, zloději, vrahy, právo na svobodu slova, na život. Při zkoumání výsledků prosazování svobody lze najít a rozlišit klady a zápory, jakkoliv relativní mohou tyto termíny být.

 

Až překvapivě často je ale možné narazit na příklady lidí, toužících po osobní, bohémské svobodě bez hranic. Baží po životě plném prohýřených nocí, zneužívání drog a pití alkoholu, co jen jejich těla snesou. Rozšířil se názor, že svět je tady pro mladé, slyší to na každém kroku, tahle „pravda“ se stala už součástí běžné výchovy. Děti jsou tak učeny, že bezohledné chování je ospravedlněno, že mají nárok na to, dělat si cokoliv je napadne. Děti za to ale nemohou. I kdyby chtěly, nemohou se proti takovému náporu z okolí bránit a je jednodušší a jaksi podivně „přirozenější“ názor prostě přijmout za svůj. Ze svobody jako možnosti a privilegia se tak stává pokřivený nástroj, otročící svobodu jiných pro sobecké potěšení a uspokojení jediného člověka. Podmaňuje si nakonec i jeho samotného tím, že se neřídí (navzdory tomu, že si myslí opak) svou svobodnou vůlí, ale naprogramováním rodičů, přátel, svého nejbližšího sociálního okolí a tuto horečnatou snahu „užij si, dokud to jde“ zase předává dál, netušíc, že v jeho postojích je zakódováno něco pokřiveného.

V takovémto prostředí lidí zaslepených vlastní důležitostí je spousta prostoru a úrodné živné půdy, připravené pro vyklíčení různých naoko přívětivých ideologických systémů. Jedny slibují více práv pro bohaté, druhé chtějí chránit chudé, další pod

záminkou ochrany národa útočí na cizí, jiné zase prosazují rovnou hodnotu každého života. Na první pohled by se mohlo zdát, že je nic nespojuje. Není tomu ale tak. Všechny formují, ohýbají, skoro až lámou ve svém podání svobodu jednotlivce přes koleno, takže v područí ideologie jsou lidé zbaveni plné svobody je jim přenechána jen její upravená, pokroucená a zubožená verze.

 

Obr. 1:

http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://elecuatoriano.net/wp-      content/uploads/2012/02/democracia-472x216.jpg&imgrefurl=http://elecuatoriano.net/2012/03/02/ecuador-el-uso-de-la-justicia-y-la-libertad-de-expresion/&h=216&w=472&sz=63&tbnid=fLUF-yJ1lOHO2M:&tbnh=56&tbnw=122&zoom=1&docid=dLYXOiKbtVz1SM&hl=cs&sa=X&ei=j7aZT53uKtHDtAbMh5SrAQ&ved=0CDkQ9QEwAQ&dur=1046

 

Pokud se na tyto demagogie a jejich plány podíváme zblízka, zjistíme, že v programu každého takového „hnutí“ narazíme na dlouhý výčet možností, které svým členům nabízejí, jako výčet práv, které jim nikdo jiný nenabídne. Snaží se všudypřítomným sladkým leskem privilegií a ušlechtilých cílů zahltit a oslepit nepozorné a zlákat je na svou stranu. Povinnosti jsou často velice umně skryty a své zoubky a drápky ukáží až poté, co je ubohý člověk nenávratně lapen do sítě šikovného ideologa. Ve výsledku dostáváme místo možnosti svobodně si vybrat jen kodex pravidel, jejichž nedodržování znamená přísný trest, cenzuru, umlčovací prostředky a neoprávněné použití násilí, kdyby nějakého pošetilce napadlo si stěžovat nahlas .

 

  • Příklad takovéhoto „vybarvení se“ není nutné dlouho hledat. Jeden se dá velice snadno najít i mezi tituly povinné školní literatury. Orwellova  „Farma zvířat“ se stala celosvětově známým symbolem varování před totalitními režimy a pokoutnými ideologiemi. V této moderní bajce se zvířata společnými silami vzepřou nadvládě statkáře, aby si tím vydobyla svou nezávislost, a zatímco si užívají nově nabytou svobodu, skupina z nich už spřádá plány na povýšení a zlepšení svého postavení na úkor druhých, vedoucí k neomezené vládě hrstky a poddanství ostatních.
    • „Kuliš s Napoleonem nechali přinést žebřík a opřeli jej o vrata stodoly. Vysvětlili zvířatům, že se jim po třech měsících intenzívního studia podařilo soustředit zásady animalismu do sedmi přikázání, která nyní napíšou na zeď. Tato přikázání jsou nezměnitelné zákony, jimiž se na farmě musí zvířata vždy řídit.“[1]
  • Druhý příklad ze stejné knihy dokresluje následky nastolení vlády ideologie, ke kterým patří nenadálé obměny práv a povinností
    • „Třetí neděli po Kulišově vyhnání Napoleon zvířata poněkud překvapil sdělením, že větrný mlýn se přece bude stavět. Důvody, které ho vedly ke změně názoru, neuvedl: pouze zvířata varoval, že splnění tohoto náročného úkolu vyžaduje ještě tvrdší práci. Možná bude i třeba snížit příděly žrádla. Nicméně všechny plány již jsou připraveny až do nejmenšího detailu.“[2]

 

Bláhově si totiž dnešní lidé myslí, že je možné, aby hleděli jen na sebe, aby hladina pohodlí a luxusu jejich života stoupala výš a výš a oni za svůj krátký pobyt na Zemi nemuseli vůbec ničím platit z toho důvodu, že svět je tady „pro ně“. Zapomínají totiž na to, co se každé malé dítě učí už v občanské výchově na základní škole. Že každý člověk, narodí-li se živý, je souborem nejen PRÁV, ale i od nich neoddělitelných POVINNOSTÍ. Že za svobodu se platí, a že touto daní je odpovědnost.

 

Pokud tvrdím, že význam termínu svoboda je široký a velice individuální, musím zároveň zdůraznit, že povědomí o odpovědnosti je na druhou stranu spíše mizivé. I když se zdá být přirozené, aby každý kromě svých privilegií měl povědomí také o ceně, jaké je za ně potřeba zaplatit, když se deseti různých lidí zeptáte, co je to podle nich odpovědnost, jen malá část z nich vám bude schopna bez odboček odpovědět. Fenomény  jako odsunutí společenských věd ve výuce do ústraní, protežování technokratického stylu myšlení a požitkářský styl života mladých generací jsou důkazem přísné jednostrannosti pohledu na svobodu člověka. Lidé ztrácí povědomí o tom, co je zásadní součástí života a považují za zbytečnou ztrátu času cokoliv, z čeho nemají přímo užitek.

Co když ale není tato absence hloubky zájmu člověka o sebe samého důkazem úpadku lidské společnosti, druhu,... ale je pouze a jen součástí jeho nezastavitelného vývoje? Pokud ano, jsme v čase, kdy lidé možná ani nechtějí slyšet o svobodě a odpovědnosti, toto břemeno je pro ně momentálně příliš těžké, než aby se s ním zabývali. Ztrácet se pod návalem existenčních starostí je „v módě“ a díky tomu má většina pocit, že ti, kteří nemají stejný názor, jen plýtvají časem na přemýšlení o hloupostech. Jestli je to dobře, a posune to lidstvo na vyšší úroveň existence, nebo špatně, a nedovolí nám to pozvednout se a přenést se přes materiální strasti, o tom si nedovolím rozhodnout. Nechám to na jiných, v této oblasti schopnějších, než jsem já sám.

 

Co se ovšem stane, když se člověk rozhodne této přirozeně lidské vlastnosti nevyužít plně? Zavrhne ji kvůli materiálnímu zisku nebo je mu odebrána zvenčí, je mu namluveno, že je to pro jeho vlastní zájem a on rezignuje sám na část svých práv a povinností a dobrovolně je postoupí jinému. Jak s takovým stavem vůbec někdo může být spokojený? V obou případech jde o jakýsi projev pohodlí. V prvním se stává otrokem konzumní společnosti, nikdy nespokojeným strávníkem, chyceným v bludném kruhu nákupu stále nových a nových předmětů bez opravdové hodnoty, i když jeho smyslové a existenční potřeby se zdají být naplněny. Případ druhý bych rád rozebral více do hloubky.

Obr. 2:

http://www.cip.cz/peters/public/japan/13.php

 




Člověk má schopnost svobodně rozhodovat sám o sobě a sám ze sebe. Je ale také od přírody tvor se sklony k automatizaci svých úkonů, vytvářet standardizované jednání reagující na určité obecné situace. Tyto naučené vzorce po osvojení vedou k usnadnění přežití, konkrétně ke zjednodušení jeho života ve lidské společnosti. Mají chránit jeho život, majetek, apod. Příklady takovýchto omezení můžeme názorně vidět ve sbírce zákonů, ústavě, které především slouží k ochraně majetku, života, svobody lidí před patologickým působením jiných, ve společenské etiketě a „dobrých mravech“ jako v očekávaném chování, které je nám předáváno našimi předky a které nám slouží k usnadnění komunikace a kontaktu s ostatními. Jednotlivec má ve výsledku zisk z toho, že se kousku své přirozenosti vzdá a vypadá to, že negativa jsou mnohonásobně převážena pozitivy.

Existuje zde také problém možného konfliktu mezi přirozenou morálkou, odpovědností plynoucí z možnosti,             schopnosti svobody a uměle vytvořenými pravidly a zákony. Kdo není schopný vyřešit tento vnitřní boj smírnou cestou – kompromisem, může opět sahat k jednoduchému podlehnutí ideologii (komunistické kolektivistické ideje, různé náboženské směry) nebo ke krajnímu vytyčení se vůči okolí, odmítnutí autority, systému, státu. Například názor anarchismu na tento „obchod“ je naprosto opačný, v jeho očích znamenají monarchie, parlament, republika a jiné pojmy jen nástroj nadvlády člověka nad člověkema, a jako takové by měly být zrušeny a vytvořena společnost bez hierarchie, bez nadvlády a omezení. Tyto myšlenky, i když bych sám sebe za anarchistu neoznačil, se mi jako jedny z mála zamlouvají. Škoda jen, že tato společnost je spíše utopickým snem, než reálně proveditelnou možností.

 

 

Rád bych ještě závěrem odpověděl na otázku, kterou jsem položil na začátku. Svoboda pro mě vyjadřuje možnost neřídit se názory a příkazy druhých, vzbouřit se a prosadit si svou, nechovat se jako ovce v obrovském stádě, jakkoliv to může být pohodlné. Vyjadřuje autonomní, uvědomnělou vůli, nezávislost, cestu se spoustou křižovatek. Svoboda je schopnost si z toho nespočtu odboček vybrat a následovat zvolený směr s ohledem i bez ohledu na ostatní a na nebezpečí, do kterého nás nesprávná volba může zavést. Nemáme pouze možnost volby, ale dokonce povinnost vybrat si svůj osud, což může být jak zdroj moci a síly tvarovat budoucnost, tak nejistota. Velká tíha odpovědnosti za svůj život, který nestojí na základech ničeho jiného, než toho, co s ním mi sami uděláme. Nic, ani rodina, ani společnost nás v tomto nemohou nahradit, „vtisknout“ nám smysl života. Právě to nám dává skvělou příležitost, šanci, přímo nás opravňuje k tomu, abychom jej našli nebo vytvořili.

 

„Život má smysl, jestliže mu ho člověk chce dát.“ J.P.Sartre [3]

 

Vždycky jsem si nesmírně vážil lidí, kteří byli schopni se vymanit z područí zvyků a tradic, ozkoušených generacemi před nimi, vyrvat se nalinkovanému životu v bezpečí domova a vybrat si svůj vlastní osud i přes vědomí toho, že cesta k němu je dlouhá a trnitá a že je velká pravděpodobnost, že svých cílů nikdy nedosáhnou. Pravda, nebylo a není jich mnoho a docela jistě bych všechny příklady ze svého okolí spočítal na prstech jedné ruky, o to jsou ale tito „odvážlivci“ více hodni toho, abychom se jimi inspirovali a vzali si z nich ponaučení. Doufám, že se mi jednou podaří ohlédnout se zpět a říct si, že jsem byl jeden z mála, kterým se to podařilo.

 

Najednou mi připadá, že vše předchozí ztrácí smysl. Vůbec nezáleží na tom, co zvolím, který směr, kterou odbočku,... ve výsledku už jen ono vědomí, ona víra v to, že jsem schopný volit a schopný nést odpovědnost za své volby, mě může učinit svobodným.

 

[Je zvlášní, že jak se čím dál víc snažím zjistit a ujasnit si, co to je svoboda a odkud pramení, tím spíš mám v ze všech těch informací a domněnek v hlavě zmatek. Skáču od jednoho odstavce k druhému, upravuju, mažu, a připisuju, ale výsledek pořád nemá podobu takovou, jakou bych si přál. Navíc z původního nápadu zbyla jen oholená kostra, inspiraci beru z mnoha různých míst. Nakonec mám pocit,, že jsem čím dál víc zmatený a že jsem všechen ten čas strávil sepisováním textu k úplně jinému tématu, než bylo zadáno... Nenechat se odradit, jen se nenechat!... Když člověku i nejbližší okolí začne házet klacky pod nohy, „To je život, zvykej si!“, začne si skutečně klást otázky, jestli to někam povede, jestli se po vytvoření takového „díla“ bude na sebe pyšný, jestli ho získané a nalezené informace změní nebo obohatí a jestli výsledek bude stát za vynaloženou námahu.  Snad ano.]

Seznam citací:

1 - Orwell, G.: Farma zvířat, Práce, 1991 - str.15

2 - Orwell, G.: Farma zvířat, Práce, 1991 - str.32

3 - http://web.quick.cz/apropos/CITATY/s.htm (Sartre, J.P.)

 

 

Seznam použité literatury:

1)      Anzenbacher, A,: Úvod do etiky, Academia Praha 2001

2)      Anzenbacher, A,: Úvod do filosofie, SPN Praha 1990

3)      Coreth, E.: Co je člověk, Zvon Praha 1994

4)      Hodovský,I. a kol.: Svobodná společnost – svobodná morálka, PdF Olomouc 1995


Multimédia

Svoboda a odpovědnost Svoboda a odpovědnost

Citace

Nenalezena žádná citace


Autoři : Boucník Daniel,
Škola : Gymnazium 1

Pro citaci použijte následující kód, který vložíte do políčka v citacích při vytváření projektu:
#0077#

Nahoru


Přihlášení
Login
Heslo
Vyhledávání
Hledaný text
Kategorie
Ročník
Řadit dle