Detail projektu

Zpět

Sebeláska a egoismus

Datum zveřejnění : 3. 5. 2012Tisk
Kategorie : Kategorie 1
Autoři :  Zdeňková
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : ucitelG11

Klvaňovo gymnázium Kyjov

Společensko-vědní seminář

Studijní rok 2011/2012

 

Sebeláska a egoismus

seminární práce

 

Zadala: Yvona Masaříková                                 Vypracovala: Simona Zdeňková

Kyjov 2012

1. ÚVOD

Člověk přirozeně touží po štěstí. Člověk je svou vůlí předurčen chtít pro sebe to nejlepší, nutně hledá své štěstí – ať už jej nachází v čemkoli. Nikdo nechce zmařit šanci prožít dobrý život, nikdo nechce ztroskotat. Představa o zdařilém životě je sice krásná, ale také velmi těžko uskutečnitelná díky mnoha překážkám. Jestliže člověk touží po vlastním štěstí, snaží se uspokojit svoje tužby, což by se  dalo vyložit za projevy egoismu. Je ale motivační ohled na sebe projevem egoismu či sebelásky? Co to vlastně egoismus je? Je každá motivační sebestřednost  egoistická? Je touha po štěstí egoistická? Splývá nutně sebeláska s egoismem? Můžeme ji tedy označit za všeobecné zlo? A právě odpověď na tyto a další otázky jsou hlavním cílem této seminární práce. V první části seminární práce bych chtěla  objasnit podstatu a význam egoistických projevů pro člověka. Poohlédnout se za významnými mysliteli a jejich názory na egoismus a poté charakterizovat sebelásku a diferenciovat egoismus a sebelásku.

2. EGOISMUS

Slovo egoismus pochází z latiského slova ego, což v překladu znamená Já. „Egoismus můžeme definovat jako přílišné soustředění na vlastní zájmy a prospěch, vyvyšování sebe sama a své vlastní důležitosti a to vše mnohdy na úkor druhých. „ (1) Egoista necítí radost, když dává, pouze a jen tehdy když bere. Na okolí pohlíží z hlediska toho, co z něj může vytěžit. Základem egoistického postoje je neúměrně zvýšená úrověň sebehodnocení oproti hodnocení ostatních, dále také sebeláska, která se projevuje v chování, jednání i morálních zásadách daného člověka. Egoismus je tedy silně individualistický a jeho výrazem je antisociální postoj a úpadková morálka. V dnešní době je egoismus moderní označení pro tzv. sobectví.

 

Označení egoismus vzniklo koncem 18. století. Původní význam slova byl podobný významu pojmu solipsismus, jenž je založen na myšlence, že existuje „pouze moje vědomí a nic jiného“.  Až díky I. Kantovi se začal používat pojem egoismus v běžné řeči -  ujal se jen jeden z významů, a to morální, to jest sobectví. I. Kant nedocenil finalitní dimenzi lidské přirozenosti v důsledku svých agnostických omylů. Kantovi se zdála každá náklonnost podezřelá z egoismu. Motiv sebelásky či vlastního štěstí jsou podle I. Kanta heteronomní a nemohou být obsahem mravního zákona. Takže by se dalo říct, že Kantovi sebeláska s egoismem splývá. Také Hegel nedocenil personalitu lidského bytí.

I Arthur Schopenhauer popisoval pojem egoismus principem „vše pro mne, nic pro druhé“(2). Považoval tím egoismus za naprostý individualismus a protlačoval morálku i altruismus jako protiváhu. Na druhou stranu M. Stirner tvrdil, že život je už ze své podstaty egoistický, tím pádem zde není žádný přirozený důvod, proč by se měl tento životní projev omezovat. Se Stirnerem souhlasil i Nietszche, který zastával názor, že          „ vznešené duše mají nárok na to, aby se jiní obětovali“. Dalším zastáncem sebeprosazování byl H. Spencer, který převzal a upravil teorii sociálního darwinismu o koncepci, kterou označil jako „přežití nejschopnějšího“. Tím tvrdil, že díky přírodnímu výběru se společnost tříbí a zdokonaluje. Takový vývoj je zcela přirozený a nevyhnutelný. Na Spencera navázal biolog Dawkins, který přišel s teorií o sebeckém genu.Sobeckost je podle něj primární podmínkou vývoje. Jediným cílem každého genu je tak jeho přežití a to i na úkor druhých. Takže podle R. Dawkinsona i za každým altruistickým projevem je vždy skrýtý genetický egoismus.

 

Egotismus

Občas se můžeme setkat s jednotlivci, kteří mají abnormálně zvýšené sebehodnocení a to díky absolutní absenci sebekritiky. Jedinec se snaží nemorálním způsobem o intenzivní sebeprosazení, přičemž nebere na nikoho ohledy pouze na svou osobu. Avšak egotismus se na rozdíl od egoismu realizuje nevybíravým způsobem.

 

Egocentrismus

Také se můžeme setkat s jedinci soustředící se pouze na své problémy a sebe sama. Člověk považuje za střed svého jednání a myšlení pouze své „já“.Jedině on sám přemýšlí správně a veškeré dění kolem něj se vztahuje jen ke své vlastní osobě. Za charakteristický projev egocentrismu můžeme označit období kolem tří let věku dítěte, kdy dítě i při nesouhlasu okolí se násilně domáhá dosažení svého záměru. Přičemž používá egocentrické projevy typu „já sám“ „já chci“ „jenom já“. Další stádiem vývoje, kde můžeme pozorovat exemplární projevy egocentrismu je období puberty.

3. Sebeláska

V předcházející části jsme se zabývali pojmem egoismus a nyní bych chtěla přejít k pojmu sebeláska. Prvním myslitelem, který učinil pojem sebeláska předmětem filosofického zkoumání byl Aristotelés. Byl také jedním z mála antických myslitelů, kteří hodnotili sebelásku kladně a tudíž ji přikládali velký význam. K úvahám o sebelásce nás přivádí v knize Etika Nikomachova, kde přichází s myšlenkou, že „způsob, jak se láska mezi přáteli projevuje, a znaky, jimiž se určuje pojem přátelství, zdají se pocházet z chování člověka k sobě samému“(3). Vždyť za přítele se pokládá ten, kdo koná skutečné nebo zdánlivé dobro pro druhého, anebo ten, kdo chce být a žít kvůli druhému, anebo ten, kdo chce být s někým druhým co nejvíce ve styku a sdílet s ním zármutek i radost. Takový poměr však, říká Aristoteles, má i člověk, a to především ctnostný člověk k sobě samému.“Ctnost je v Aristotelově pojetí schopnost příslušné dobro uskutečnit. A díky rozumu poznává člověk, co je dobro. Právě kvůli svojí rozumové schopnosti si člověk nejvíce přeje žít a být zachován. Pro tuto schopnost chce také co nejvíce komunikovat sám se sebou, těšit se svými vzpomínkami a nadějemi, prožívat svůj vlastní zármutek a radost. Tím se dostáváme k otázce, jestli je sebelásky schopen i člověk bez ctnosti. Aristoteles tvrdí, že myšlení lidí, kterým chybí ctnost, je rozpolceno. Projevem této rozpolcenosti je strach ze sebe samého a s tím spojená snaha vyhnout se komunikaci s vlastním rozumem, čehož lze nejsnáze dosáhnout ve společnosti sobě podobných: „lidé špatní touží po společnosti a utíkají sami před sebou; neboť v osamělosti se rozpomínají na mnohé nemilé věci a zmocňuje se jich úzkost... jsou-li však ve společnosti, zapomínají na to“. (4) Skutečnou sebeláskou je tedy podle Aristotela jen kladný vztah  ke svému bytí, především k vlastnímu rozumu jako nejvyšší, nejhodnotnější složce sebe sama. V tomto kladném vztahu má svůj základ i láska mezi manželi, rodičovská láska, láska sourozenců a přátel. Správná sebeláska vede člověka i k citům a činům, jimiž se vzdává mnohých svých vlastních požadavků ve prospěch jiných. I tím obdarovává člověk v prvé řadě sám sebe, protože rozum mu říká, že je to krásné a správné. Tímto nám pomohl Aristoteles odpovědět na otázku zda-li nutně musí egoismus splývat se sebeláskou. Sebeláska spolu se soucitem podle  J.J. Rousseaua patří mezi nejpřirozenější vášně. Sebeláska podle něj nutí člověka  “zajímat se o svůj blahobyt a své zachování” (5) a soucit nám vštěpuje přirozený odpor, když vidíme trpět, kteroukoli bytost.

Ze syntézy těchto dvou vlastností nám vznikají přirozená práva. Sebeláska nemůže být sama o sobě špatná, jelikož je nám dána při narození od Boha a “vše, co pochází z ruky Tvůrce, je dobré”. Erich Fromm zastával podobný názor. Tvrdil, že “Kladný postoj k vlastnímu životu, štěstí, růstu, svobodě má své kořeny ve schopnosti k lásce, tj. v péči, odpovědnosti, znalosti a úctě”.(6)  Pokud je člověk schopen tvůrčí lásky, miluje i sebe. Pokud má člověk milovat své okolí jako sebe samého, potom musí zákonitě milovat sám sebe.

4. Závěr

Proč má tedy stále sebeláska tak špatný zvuk? Protože bývá často zaměňována s egoismem. Důvodem, proč jmenované dva pojmy bývají zaměňovány, je fakt, že v obou případech motivace jde na první pohled o vlastní prospěch. Přesto je mezi nimi zásadní mravní rozdíl. Sebeláska je projevem přirozenosti, egoismus naopak projevem protipřirozenosti. Egoismus sleduje pouze zdánlivé dobro svého subjektu a osobnost rozkládá a ničí.  Kdežto sebeláska osobnost vytváří, jelikož sleduje pravé, to skutečné, dobro subjektu. Sebeláska je také na rozdíl od egoismu pravým,  zdravým sebevědomím. Egoista do svého bezohledného sebezvýhodňování  nezahrnuje pravý zájem o jeho okolí. Zatímco sebeláska zahrnuje nejen lásku k sobě, ale také lásku k bližnímu, zájem o ostatní. Jejím  základem  je touha po lidské dokonalosti a skutečném dobru. Láska a sebeláska mají tedy totožnou podstatu a to lidskou přirozenost a totožný protiklad, to jest egoismus.  Sebeláska a egoismus se tedy vylučují. Jsou to pravé opaky stejně jako bílá a černá. Na sebelásku na rozdíl od egoismus nelze tedy nahlížet s negativní konotací jako něco nesprávného, nemorálního, jako na nežádoucí projev, který by se ve vyvinutém společenství neměl vyskytovat. Sebeláska je tedy legitimní.

 

 

Na závěr bych chtěla přidat pár citátů slavných osobností, které se dané problematiky týkají. (7)

 

 

“Sobeckost a sebeláska zdaleka nejsou totéž, naopak jsou to protiklady. Sobecký člověk se nemiluje příliš, nýbrž příliš málo. Ve skutečnosti se nenávidí”. Erich Fromm

 

“Láska, kterou cítíme každý k sobě, není výjimečný, ale od přírody pěstěný pocit.  Vypjatý egoismus naproti tomu zasluhuje výtku spravedlivou, neboť je sebeláskou vystupňovanou přesmíru”.  Aristoteles

 

“Než lidé nedovedou milovat sebe. Chytráctví  a vypočítavost není ještě sebeláskou. Miluj sebe a starej se o sebe. Nechtěj stále oblažovat, jen dělej svou povinnost”. T.G. Masaryk

 

“Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, pití, věcí, situací, a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného.  Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem. Dnes však vím, že je to sebeláska“.  Charlie Chaplin

http://www.citaty.cz

 

 

 

 

 

Seznam citací:

1)      http://cs.wikipedia.org/wiki/Egoismus

2)      Tamtéž

3) www.flu.cas.cz/dscef/mraz/Sebelaska.doc, str.3

4)      Tamtéž, str.4

5)       http://feuerteufel.blog.cz/1002/rozpravy-2-o-puvodu-nerovnosti-mezi-lidmi-dil-prvni

6)      http://www.osud.biz/14-12-2011/433/psychologie/erich-fromm-umeni-milovat

7)      http://www.citaty.cz

 

 

Použité zdroje:

1) Dawkins, R.: Sobecký gen, Mladá fronta 2003

2) Azenbacher, A.: Úvod do etiky, Academia Praha 2001

3) Kant, I.: Kritika praktického rozumu, Academia Praha 1996

4) Rousseau, J.J.: Rozpravy, Svoboda Praha 1989

5) Fuchs, J.: Soumrak lidskosti, http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=512&Itemid=69

6) Vševěd -Encyklopedie v pohybu: http://www.vseved.cz

7) Ottova encyklopedie obecných vědomostí:http://www.ottovaencyklopedie.cz

8) Spaemann, R.: Základní mravní pojmy a postoje, Svoboda Praha 1995

 

 

 

 

 

 

 


Multimédia

Sebeláska a egoismus Sebeláska a egoismus

Citace

Nenalezena žádná citace


Autoři : Zdeňková Simona,
Škola : Gymnazium 1

Pro citaci použijte následující kód, který vložíte do políčka v citacích při vytváření projektu:
#0076#

Nahoru


Přihlášení
Login
Heslo
Vyhledávání
Hledaný text
Kategorie
Ročník
Řadit dle