Detail projektu

Zpět

Otázka lidské přirozenosti

Datum zveřejnění : 12. 4. 2012Tisk
Kategorie : Kategorie 1
Autoři :  ucitelG11, Kučeráková
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : ucitelG11

E. Blažková, S. Kučeráková: Otázka lidské přirozenosti


Podstata lidské přirozenosti zajímá lidstvo už od samého počátku dějin. Na tuto otázku lze pohlížet z hlediska různých věd. Nepatří jen do filozofie, ale také do biologie, psychologie a dalších vědních oborů. Jednotlivé obory se ve svém poznávání samozřejmě liší.

 

Například sociobiolog Edward O. Wilson o lidské přirozenosti říká: "V širším smyslu jde o plný soubor vrozených predispozic chování, která charakterizují lidský druh; v užším smyslu se jedná o ty predispozice, které ovlivňují sociální chování."

Podle jeho názoru tvarují člověka jako jedince dva základní faktory. Prvním faktorem je jeho prostředí a druhým genetická výbava člověka. Ve své knize "O lidské přirozenosti" se zabývá právě vztahem kulturního chování a chování, které je dáno biologickou přirozeností člověka.

 

Na lidskou přirozenost se podíváme z hlediska filozofie. Myslitele odjakživa zajímalo kým vlastně člověk je a smysl jeho bytí, tedy smysl života. Tento zájem je zcela přirozený, protože člověk je myslící a rozumnou bytostí a právě to ho odlišuje od zvířat.

 

Kým je člověk

 

Lidská přirozenost úzce souvisí se samotným pojmem člověka. Kým vlastně je člověk?

Odpověď na tuto otázku a tedy přesnou definici člověka může poskytnout pouze filozofie. Empirické vědy totiž zkoumají jen některé stránky člověka. Psychologii zajímá duše, biologii zase tělo, sociologie se soustředí na postavení člověka ve společnosti, ale pouze filozofie se zabývá člověkem jako celkem.

 

Aristoteles definoval člověka jako živočicha rozumného. Tato definice je správná, protože zahrnuje všechny lidi a jenom lidi. Jiní živočichové rozumní nejsou.

Člověk prožívá emoce, navazuje vztahy, reaguje na události a změny, je součástí nějaké společnosti. Je vnímavý a schopen myšlení a rozhodování. Časem a zkušenostmi se mění, ale přesto zůstává ve své podstatě stejný, totožný. Tato identita jedince je totiž stále přítomná a nezávisí na proměnlivých životních jevech. Dělá z člověka to, čím je. Například když člověk zestárne, neznamená to, že je to jiný člověk, než když byl mladý. Je to pořád on.

To je součást lidské přirozenosti, základní neměnná struktura každého člověka.

 

A protože tato identita se opravdu nemění a mění se pouze tělo, podle Sokrata je člověk především duší. V tom, co se s naším tělem děje, se totiž vůbec nelišíme od zvířat. Duše je tedy nejhlubší podstata člověka. Má specifické schopnosti, kterými jsou rozum a vůle. Díky nim se člověk osvobozuje od přírodních zákonů a vymaňuje se z jejich vlivu. Může o svém životě svobodně rozhodovat a řídit jej. Americký politik William Jennings Bryan řekl: "Osud není záležitostí náhody. Je záležitostí volby."

 

Smysl života

 

Jak už je zřejmé, člověk se tedy něčím silně liší od zvířat. Co je ale to něco? Je to velmi výrazná odlišnost, a tou je schopnost organizovat, plánovat svůj život, schopnost vytvářet si vlastní hodnoty a postoje, schopnost pochopit a hodnotit sám sebe a na základě toho svobodně jednat a za své jednání být schopen nést náležitých následků, být si jich vědom.

 

V neposlední řadě je to ale především, možná nejdůležitější, schopnost obecného myšlení, myšlení v abstrakci, které nám umožňuje dosáhnout širokého vědění. Shrneme-li tyto ale i mnohé jiné vlastnosti, budeme schopni se na ně dívat jako na celek. Tím celkem je ROZUM.

 

Člověk, čili „rozumový živočich“, je zároveň odlišný i ve stylu žití svého života. Nežije pouze přítomností jako zvířata, ale plánuje svůj život, hledí do budoucna a zároveň se může rozpomínat na minulost. Je také nezávislý. Nezávislý na podmínkách a prostředí, v němž žije. Nezávisle vnáší do svého života řád, je samostatný.

 

Člověk je také jediným pánem svého života a záleží jen na něm jak s ním naloží. Jen on si sám utváří svůj charakter. Jeho charakter během života dozrává a cílem každého člověka by tedy mělo být dosažení dobrého, co nejlepšího charakteru, stát se dobrým člověkem.

 

Jen díky porozumění životu, jeho hlubšímu smyslu a významu, získává vlastnosti, síly, hodnoty a potřeby, na základě kterých se stává jeho život plnějším životem. A právě takové vlastnosti zvířata nemají. A proto aby lidé zůstali lidmi, měly by být tyto tzv. duchovní potřeby nadřazeny potřebám animálním. Pokud člověk upřednostňuje uspokojování živočišných potřeb nad duchovními, přestává být člověk v pravém slova smyslu.

 

Pravým smyslem lidského života je být dobrým charakterem, tedy být dobrým člověkem, být mravně zralou osobností. Má do ní časem dozrát, je to totiž jeho životním úkolem. K tomu mu má dopomoct konání dobrých činů. Jejich pravidelným konáním v člověku vznikají právě ty požadované dobré návyky, ctnosti, které vedou jeho charakter k tomu nejlepšímu. A tak to má být, to je smyslem existence člověka, jeho přirozeným určením. Na druhé straně má být člověk schopen odolávat neřestem, nemá se stát slabým, má mít silnou vůli a nenechat se strhnout choutkami. Jinak člověk přestává být svým pánem, svobodným a dobrým.

 

Člověk je přirozeně zaměřen k osvojení hodnot, kterými jsou pravda a pravá nezištná láska. Jejich trvalé osvojení je jeho cílem, považuje je za dokonalé.

 

Ovšem v dnešní době je přirozené že lidé o takovémto smyslu života pochybují. Převládají názory, že člověk je jen jakýmsi organismem, který stejně jednou zemře, nezbyde z něj nic a proto se cíl být dobrým člověkem zdá jako zbytečný a absurdní. Bohužel na tento názor nám není nikdo schopen rozumně argumentovat, snad jen teoriíí o posmrtném životu.

 

Aristoteles říká: „Štěstí je smyslem a cílem života, největším úkolem a konečným důvodem lidské existence“. Tento výrok jedině potvrzuje důvod existence člověka. Štěstí totiž chápeme jako dosažení, dospění k dokonalosti, která je jako jediná možná vzhledem k lidskému přirozenému určení. Být dokonalým znamená právě být dobrým charakterem, být dobrým člověkem.

 

Filozofickou disciplínou, která odhaluje, jak má člověk úspěšně prožít svůj život a nepromarnit jej, je etika. Etika nemá konkrétní pravidla jako morálka, ale snaží se najít společné a obecné základy.

 

Sokrates

 

Sokrates si často kladl otázku, k čemu je vlastně člověk uskutečněn, k čemu je svým bytím rozvržen? Po odpovědi pátral celý svůj život. Nejdřívě přišel ovšem s poznatkem, že je nepochybné, že každý člověk touží po svém sebeuskutečnění, po své seberealizaci. Jak toho ale dosáhnout? Člověk se prý má pro své seberealizování stát tím, čím být má, tím co je mu předem určeno, tím co je mu vrozené. Musí vystoupit až na samý vrchol svých lidských schopností . Tento vrchol Sokrates nazývá jako ctnosti. Neřestem se má dokázat ubránit a zůstat tak svým pánem. Docházíme tedy opět ke stejnému závěru.

 

Avšak Sokrates jej překročil tím, že neodsuzuje v jeho době tolik početné názory, že dokonalosti má člověk dosáhnout pomocí tělesného dobra (v podobě zdraví, krásy a síly) a toho duševního (bohatství, moc a sláva). Sokrates tyto hodnoty ale nezavrhoval, nýbrž je označil za neutrální. Pokud je člověk pouze použije k dosažení dobrého cíle, stávají se také dobrými. Pokud ale je samotné určí za svůj cíl, bude se snažit dosáhnout právě jich, stanou se rázem špatnými.

 

Avšak ctnosti, které sjednocují a umírňují konflikt mezi duchem a tělem člověka, jsou podle Sokrata právě čtyři: je to moudrost, statečnost, umírněnost a spravedlnost. Nejdůležitější z nich je moudrost, protože právě díky ní, víme kdo jsme, k čemu jsme uzpůsobeni, co je nám přirozené. A tak se nám dostane pochopení onoho smyslu naší existence a přirozenosti.

 

Zdroje:

1. Wilson, E. O.: O lidské přirozenosti. Praha : NLN, 1993

2. Smysl lidského života – učební text

3. Sokratova osobnost a její význam pro západní filozofické myšlení – učební text

4. Kým je člověk – učební text


Multimédia

Otázka lidské přirozenosti Otázka lidské přirozenosti Kvíz
Otázka lidské přirozenosti Otázka lidské přirozenosti

Citace

Nenalezena žádná citace


Autoři : Kučeráková Sára,
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : 

Pro citaci použijte následující kód, který vložíte do políčka v citacích při vytváření projektu:
#0073#

Nahoru


Přihlášení
Login
Heslo
Vyhledávání
Hledaný text
Kategorie
Ročník
Řadit dle