Detail projektu

Zpět

Osoba a osobnost

Datum zveřejnění : 12. 4. 2012Tisk
Kategorie : Kategorie 1
Autoři :  ucitelG11, Přikrylová , Roubalová
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : ucitelG11

P. Jordánová, M. Přikrylová, E. Roubalová: Osobnost a osoba

Definice pojmu osoba a osobnost

OSOBA

  • ve filosofii to je člověk s vlastním jménem, vybaveného rozumem a schopného jednat i odpovídat za své jednání.
  • v právu může znamenat i instituci v obecné řeči člověka vůbec
  • základní pojem kulturní antropologie, psychologie, práva, sociologie a teologie
  • na pojmu osoby se zakládají i základní koncepty lidské společnosti (svoboda, demokracie, lidská práva)

 

Pojem osoba se dnes užívá ve třech významech:

1) ve smyslu mravním pojem osoby souvisí se zvláštními vlastnostmi rozumného a svobodného jedince, který se rozhoduje, jedná a nese zodpovědnost

2) ve smyslu fyzickém se pojem osoby vztahuje na fyzickou jednotu živého organismu, jimž je člověk

3) ve smyslu právním označuje osoba subjekt nadaný právy a povinnostmi zákona

 

Vznik pojmu osoba

  • z latinského pojmu persona
  • původně obličej nebo maska, kterou herec v antickém divadle nosil na obličeji
  • později dostává význam osoby jako divadelní role

 

OSOBNOST

  • souhrn vlastností, procesů, stavů, návyků, postojů, které tvoří lidské individuum – celek
  • má 3 aspekty – biologický, sociální a psychologický
  • osobnosti hovoříme z toho důvodu, že jednotlivé vlastnosti nemůžeme zkoumat odděleně a pak z nich utvořit ideálního člověka
  • naopak biologické, sociální a psychologické vlastnosti pochopíme až z jejich vzájemné souvislosti – ta tvoří jedinečnou lidskou individualitu

 

Na rozvoj osobnosti má vliv více podmínek:

1) zrání – vnitřní biologická podmínka vývoje

2) učení – působení prostředí na jednice

3) vlastní aktivita – vliv zrání a učení není úplný, je zde prostor pro sebe-utváření

 

Psychická struktura osobnosti

  • tvořena psychickými vlastnostmi a rysy osobnosti
  • psychické vlastnosti jsou relativně trvalé vlastnosti osobnosti
  • ovlivňují myšlení a prožívání → jak se člověk zachová, či jak bude jednat
  • rysy osobnosti jsou psychické vlastnosti člověka, projevují se chováním a jednáním

 

Filosofický pohled na osobu a osobnost

OSOBA VE FILOSOFII

První zmínky o definici lidské osoby učinil Boëthius, který popisuje osobu jako „jednotlivou bytost rozumem obdařené přirozenosti“. Podle něj je osoba rozumové povahy. Je nadaná základními vlastnostmi rozumnosti a duchovnosti. Říká, že existuje bytost v sobě jako subjekt.

Svatý Tomáš Akvinský přejímá Boëthiovu definici a zároveň ji rozšiřuje o kategorii vztahu. Říká, že osoba je jsoucno. Které existuje in se = samo o sobě a per se = prostřednictví sebe. Tento způsob bytí je nejvyšším způsobem, který může existovat.

René Descart rozlišil člověka na dvě nezávislé podstaty.

John Locke chápe osobu jako „trvalou totožnost bytosti se sebou samou“ a s vědomím, bez kterého osoba přestává být osobou.

David Hume redukuje osobní identitu na souhrn událostí.

Pro Kanta je osoba „subjekt, jemuž lze přičítat jeho jednání“.

Současná filosofie se pojmu osoby spíše vyhýbá nebo jej nahrazuje jinými.

 

OSOBA V INDICKÉ FILOSOFII

Pojem osoby není příhodný. Odmítá jednotlivce, osoby jako konkrétní, jedinečné bytosti. Nejsme jeden od druhého odděleni a nějak specifičtí, ale jsme v základu vědomí.

 

OSOBNOST PODLE SIGMUNDA FREUDA

Sigmund Freud tvrdil, že osobnost se skládá ze tří částí, které nazval SUPEREGO, EGO A ID.

1) Superego

  • přítomnost morálních hodnot a vzorců společnosti v našem vědomí – svědomí, které nám zakazuje vše, co je neslučitelné s všeobecnou morálkou
  • konflikt mezi superego a id je tlumen v egu

2) Ego

  • oblast, ve které jsou tlumeny tlaky mezi id a superegem
  • při příliš vysokém tlaku dochází k vytěsnění do nevědomí
  • může vzniknout neuróza
  • terapeut hledá vytěsněné konflikty

3) Id

  • pudový základ osobnosti
  • nachází se v nevědomí
  • je zdrojem sexuálních sil = libido; je to nejvýznamnější motivační složka našeho jednání

 

Naše chování řídí a způsobuje ego. V pozadí duševní energie zdůrazňuje sexuální pud. Branou do nevědomí jsou podle Freuda sny. Pokud dojde k silnému konfliktu Superega a Idu, který Ego nedokáže vyřešit, osobnost může reagovat třemi způsoby:

1) vytěsněním – špatné řešení

2) sublimací – pravděpodobně nejlepší způsob

3) regresí (případně následnou fixací) – nejhorší způsob

 

VÝVOJ OSOBNOSTI

  • Otázkou je, jestli je vývoj určen zděděnými vlastnostmi nebo učením (působením vnějších vlivů)
  • Existují směry, které upřednostňují učení (behaviorismus) a naopak směry, které vyzdvihují genetickou dispozici (sociobiologie)
  • člověk prochází během života specifickými změnami, které znamenají vzrůst i úpadek fyziologických a psychických vlastností¨

 

1) Prenatální fáze

- embryonální fáze (zakládání orgánů) a fáze fetální (vyzrávání orgánů)

- fáze před narozením (9 mesíců)

2) Narození, (fáze natální)

- 1. měsíc života

- období poznamenáno šokem z porodu, opuštění bezpečného a teplého místa

uvnitř matčina

těla

- můžou s tím být spojené některé nemoci → LMD = lehká mozková disfunkce

3) Kojenecký věk

- období od 2. – 12. měsíce života

- probouzení se kontaktu s okolním světem

- dítě ve 3. a 4. měsíci začíná vnímat zrakově a sluchově nejbližší osobu – matku

- komunikace se světem – křik = hlad

4) Věk batolete

- 2. – 3. rok života

- zvětšují se pohybové možnosti, dítě stojí a dělá první krůčky - probouzí se sebevědomí

- vztek – schopnost prosadit se

5) Předškolní věk

- 4. – 6. rok

- rozvoj řeči, otázek (Proč je to autíčko červené?...)

- pokud se na tyto otázky neodpovídá, dítě se přestává ptát a přestává jevit zájem o poznání - -

- zároveň se tímto zpožďuje řečový vývoj

- učí se poznávat svět

6) Školní věk

- 6 – 12 rok

- dítě opouští úzký rodinný kruh

- na dítě se klade různý nárok → ve škole je třeba sedět, poslouchat, nehrát si...(nové

povinnosti)

- zároveň se poprvé u dětí objevuje kritičnost vůči dospělým („Maminka to dělá špatně...“) →

a tak rodiče ztrácí svou význačnou pozici jediné správné míry pro jednání

7) Puberta

- 13. –15. rok

- proniká do vývoje sexualita → období dozrávání pohlavních orgánů

- současným trendem je tzv. akcelerace = zkrácení dětství ve prospěch dřívějšího příchodu

puberty (1. menstruace u dívek někdy již v 11. roku života)

- období velké citové nestability

- náladovost, dítě chce patřit do světa dospělých

8) Adolescence - dospívání

- 16. – 20. rok

- puberta je přípravnou fází, pro uskutečnění vlastní identity

- vyrovnání emoční nestability puberty se uskutečňuje v adolescenci, kdy dospívající si klade

otázku, kdo jsem já, čím se chci stát

- člověk se musí osamostatnit (16-19-?25? let)

9) Dospělost

- 20. – 60. rok

- období založení rodiny, hledání sociálních a finančních jistot, tvorby nového

domova

- hlavní náplň tohoto období je naplnění se – období kreativity

10) Stáří – (maturita ega)

- po 60. roku

- prvním šokem tohoto věku je odchod do penze → ztráta sociálních kontaktů se

spolupracovníky, mnohdy i ztrátu smyslu, pocit vlastní neužitečnosti

- často celou situaci komplikuje i ztráta životního partnera

- dochází i k fyziologickým změnám stárnutí, ke snížení funkčnosti jednotlivých orgánů

- maturita ega = sám smířit se s tím, co udělal a co naopak ne

- bilanční sebevražda = smíří se s tím, že už nic nemůže dokázat

 

Teorie vývoje osobnosti

1) Jean Piaget

- zabýval se vývojem z hlediska vývoje poznávacích schopností

1. etapa senzomotorické inteligence: (0 – 2 roky)

- senzo = smysl, motus = samohyb

- smyslově pohybová inteligence

- př.: dítě, když zatřese štěrchátkem, tak po nějaké době zjistí, že to vydává zvuk

- učí se pohybem a smyslovým vnímáním

2. etapa předpojmového a symbolického vnímání: (do 4 let)

- dítě nepoužívá slova jako pojmy, ale jako značky konkrétních věcí

- př.: pes – jeden konkrétně náš pes Azor

3. etapa názorného myšlení: (4 – 7 let)

- dítě začíná používat pojmy

- už umí myslet

- logické operace zde chybí

4. etapa konkrétních operací: (7 – 12 let)

- osvojuje si zákony matematického a logického myšlení

- operace musí být prováděny na konkrétních věcech

5. etapa abstraktního myšlení: (12 let a výše)

- dítě zvládá operaci s abstraktními pojmy

 

2) Sigmund Freud

- rozděluje vývoj osobnosti podle toho, jak se mění lokalizace centra libosti = LIBIDO

1. orální fáze: (do zač. 2. roku)

- „os“ = ústa

- sání mléka v něm vyvolává pocit slasti

- libost vzniká na základě přijímání potravy

2. anální fáze: (v 2. a 3. roce)

- „konečník“

- vyprazdňování močového měchýře a střev je dítětem v tomto věku pociťováno jako slast

- souvisí s vylučováním

3. falická fáze: (v 4. – 5. roce)

- po 3. roce života dítě objevuje svůj pohlavní orgán

- stimulace tohoto orgánu u něj vyvolává slast

- k nezdravé fixaci však může dojít tehdy, pokud vztahová osoba (např. matka) tuto událost zveličuje – to vzbudí u dítěte zvědavost. (Strach z kastrace, Oidipův, Elektřin komplex – vztah k rodičům, vznik svědomí – Superego)

4. stádium latence: (v 6. – 7. roce)

- není možné specifikovat centrum libosti

- dochází k tvorbě kamarádských vztahů se stejným pohlavím

5. genitální fáze: (8. rok až puberta)

- zde dochází k opětovnému probuzení sexuality a Oidipovského komplexu a vztahu k opačnému pohlaví

 

3) Erik Erikson

- zabýval se vývojem člověka → může projít 8 fázemi (v každé fázi má nějaký konflikt)

- k tomu, aby se dostalo k další fázi, tak se musí konflikt vyřešit, pokud se to nepovede, bude se s tím konfliktem potýkat celý život

1. recepční období :

- konflikt – důvěra X nedůvěra k matce

2. Období autonomie (2-3 rok)

- konflikt – sebedůvěra X stud

- oddělení od matky

- pěstuje si základ svého já, kde získává sebedůvěru

3. Období iniciativy : (4-5 rok)

- svoboda a vina

- dítě je stále velmi citově vázáno na rodinu, zejména na matku

- dítě žárlí na otce i na sourozence

4. Období snaživé píle : (6-11 rok)

- formuje se sebevědomí

5. Období identity: (12-19 rok)

- je obdobím hledání vlastní identity (sebenalezení)

- vznikají první lásky

6. Období mladé dospělosti

- zkouška identity, kterou jedinec dosáhl v předškolním věku

- jen člověk, který si je jist sám sebou, je schopen blízkého vztahu k druhým - partnerství, lásky, náklonnosti

7. Dospělost

- je charakterizovaná plodností neboli kreativitou

- Partner k sexuálnímu vztahu je hledán podle těchto kritérií – Je to člověk, se kterým chce zralý jedinec sdílet odpočinek, práci a sebezdokonalování

- partneři si navzájem důvěřují, touží po společných potomcích

8. Zralost

- maturita ega

- jen duševně zralý a vyrovnaný jedinec je schopen hledět vstříc konci života s klidem a vnitřním uspokojením

- netrápí se zoufalými myšlenkami, že žil nadarmo a krátce. Je spokojen s tím, jak žil. Netrpí hrůzou ze smrti.

 

Nemusíme chodit daleko ani hledat, stačí se pouze rozhlédnout kolem sebe. Žijeme ve světě, kde se lidé v našem okolí pohybují, ať už chtě nebo ne. Nejsme tady sami a každý den narážíme na nové a nové lidi. Avšak přesto, že na této planetě žije více než 7 miliard lidí, nikdy se nesetkáme s nikým, kdo je úplně stejný. Neberme však vzhled, o tom nemluvím. Jsou to právě vlastnosti, myšlení, chování. Přátele si přece nevybíráme podle toho, jak vypadají a co mají na sobě, ale podle toho co není viditelné na pohled. Líbí se nám snad i proto, že jsou podobní nám samým? Myslím, že ano. Mám ráda co má ráda ona, rozumíme si při řešení problémů a naše názory jsou obdobné. Je důležité najít si přátele, kteří právě svou osobností budou v souladu s naší.

Osobnost se vytváří celý život. Základy toho jaký člověk bude, jak se bude chovat a jak bude nahlížet na svět, neovlivňuje pouze on. Je to dáno už před naším narozením a naše osobnost se dále vyvíjí ve chvíli, kdy přijdeme do styku s vnějším prostředím. Mnohdy neovlivníme to, kde a s kým vyrůstáme a tak i náš pozdější život se může ubírat špatnou cestou.

Každý z nás zná mnoho osob, mnoho tváří, ale umět nahlédnou na člověka jako na soubor vlastností je těžší. A jací jsou tito lidé uvnitř? Budou odpovídat našim představám? Tyto otázky si klademe často. Je to jako koupit si v obchodě tyčinku, kvůli hezkému obalu, ale nikdy ji neotevřít a nezjistit jak chutná. Při koupi věříme televizním reklamám a nápisům, mnohdy ale ne moc pravdivým. A pak jsme zklamáni z výsledku, což je chyba i v naší společnosti, avšak trošku z jiného pohledu. Odsuzovat lidi na základě prvního setkání, prvních pocitů, dojmů. Nevíme přece čím si kdo prošel a co zažil, nikdo do lidí nevidí. Proto není důležité pouze pozorovat a mít otevřené oči, ale otevřít i srdce a vnímat druhé. Jakoby každý z nás byl malý hlavolam, který potřebuje čas. Čas na poznání a pochopení. Pak je mnohem jednodušší najít cestu k jeho správnému vyřešení.

V otázce, jak moc jsme ovlivňováni svým okolím, jsou odpovědi u každého z nás jiné. Podmínky na vytváření naší osobnosti jsou odlišné, a tak i chod toho, jací bude, se nedá naplánovat. V raném věku je to především rodina (matka, otec, sourozenci), později školka, škola, přátelé, nepřátelé, pracovní prostředí, atd.. Je mnoho příležitostí, kdy na nás působí ostatní a kdy se potýkáme s tím, že hledáme sami sebe. Neberme však ovlivňování jako něco negativního. Mnoho lidí vyhledává stále nové poznatky, aby obohatili sebe a později i ostatní.

 

Autor: Pavlína Jordánová

 

PŘÍBĚH

Už pár let se potkávám na chodbě našeho panelového domu s pánem, který vypadá některé dny jako ten nejhodnější člověk na světě. Ovšem někdy z jeho výrazu jde vztek a rozčílení. Zeptal jsem se maminky, proč tomu tak je. Odpověděla mi, že tento pán zde před dávnými roky žil s ženou, se kterou uzavřel svazek manželský. Byli do sebe velmi zamilovaní. On byl lékař a ona jeho zdravotní sestra. Prožili spolu každou minutu a byli na sobě závislí. Byli šťastni a muž byl ve své profesi velmi oblíbený.

Jednoho dne, když jeli autem na jejich oblíbenou hru Snídaně u Tiffanyho, srazili se s velkým kamionem. Nikdo dodnes neví, čí to byla chyba. Žena zemřela a muž s velkým štěstím přežil. Z věčně veselého se stal smutný a protivný muž, který ztratil důvod žít a vyčítal si, že za smrt své družky může právě on. I po sedmi letech po její smrti na to myslí každý den, každou minutu a hledá důvody proč žít.

Udiveně jsem se díval na svou maminku a tázal se jí, jak je možné, že některé dny ho vidívám veselého? Odpověděla, že jsou někdy chvilky, kdy ho přivedou jeho přátelé na jiné myšlenky.

Tady vidíme důkaz, že člověk může být jak chce silnou osobností, ale jedna špatná zkušenost může vše zkazit. Člověk není jen věc nebo tělo, člověk je energie. A co mají všichni lidé společného? Snad lásku k bližnímu svému. Možná ani to ne.

Někteří jedinci jsou silné, jiní slabší povahy a další psychicky labilní. Ale všichni lidé jsou důležití a jedineční. Každý z nás má právo na život. Lidé bohatí, chudí, bez domova,…

A když vezmeme osobnost z jiného úhlu? Jak se člověk stane osobností? Většinou jsou to lidé, kteří něčeho dokázali. Dnes je to však skoro každý člověk, který se ukáže v televizi. Ale co vlastně dokázali? Mají snad právo si nechávat říkat osobnost? Myslím tím například ty, kteří řeknou pár vtipů, nebo ty, kteří mluví do melodie hudby a říkají si „rapeři“.

Slovo osobnost si lidé musí zasloužit!

 

Autor: Margita Přikrylová


Multimédia

Osoba a osobnost Osoba a osobnost Kvíz
Osoba a osobnost Osoba a osobnost

Citace

Nenalezena žádná citace


Autoři : Přikrylová Margita, Roubalová Eliška,
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : 

Pro citaci použijte následující kód, který vložíte do políčka v citacích při vytváření projektu:
#0069#

Nahoru


Přihlášení
Login
Heslo
Vyhledávání
Hledaný text
Kategorie
Ročník
Řadit dle