Detail projektu

Zpět

Pozice a důvody materialismu

Datum zveřejnění : 12. 4. 2012Tisk
Kategorie : Kategorie 1
Autoři :  ucitelG11, Jagošová , Poláková
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : ucitelG11

E. Jagošová, G. Poláková: Pozice a důvody materialismu

Co je to materialismus?

Samotné slovo pochází z latinského materia, neboli látka. Je to filosofický, který hlásá, že hlavní podstatou je povaha skutečnosti, tedy samotné bytí. Duchovno má být, či je součást materiální hmoty. Je tedy z hmotného principu odvozeno jako vlastnost.

Celé skutečnosti materiálních koncepcí je možno dosáhnou poznáním a pochopením, neboť všechny její vlastnosti podléhají stejným zákonům.

Počátky projevu materialismu

Materialismus má počátku už i v antice, ne přímo jako ucelený směr, avšak náznaky zaznamenáváme již v učení Milétské školy, která se odvolává na své učení o pralátce, nebo i učení atomismu.

Nejvyznamnější rozmach tohoto směru proběhl až v první polovině 19. století, kdy se o to zasluhují zejména encyklopedisté a to především ve Francii. Ušetřena nebyla ani Anglie, či Německo, kterého se to z těchto zemí dotklo nejméně; zde byl totiž víceméně ještě přežíván idealismus.

V Německu si tedy v první polovině 19. století začíná materialismus vyžadovat své vlastní vědecké vysvětlení. Materialismus se začíná pokoušet o metafyzické vysvětlení, které si vyžaduje vysvětlení jako vysvětlení celku, avšak v důsledném pozitivismu odvolání nenajde. Ten nemůže vypovídat o skutečnosti jako o celku, jde zde pouze o odhad.

Materialismus tedy se svým metafyzickým poznáním tvrdí, že existuje pouze materiální bytí a dění. Touto tezí se však překročily všechny metodické a teoretické zásady. Můžeme tedy materialismus považovat za upadlou metafyziku, když nám nutí přímo své směrodatné vlastnosti a hlavně danosti, což jsou bytí a dění.

Díky encyklopedistům přejde materialismus přes ten "věděcky" až k idealismu, či dialektickému materialismu, za něž se zasloužil Karl Marx. V té době dostává materialismus tu "pravou" ucelenou formu. (1)

Marx říkal, že je nutné vnímat vztah mezi hmotou a ideálem, protože hmota je jakýsi základ a lidské vědomí je obrazem této hmoty. Tudíš také myšlení jedinců je určeno jejich materiální základnou, proto jsou lidské postoje dány u každého jedince spíše jeho majetkem. Z toho vyplývá, že bohatí lidé jsou spokojení a mají většinou na vše jiné názory než chudí.

Karl Marx: Komunistický manifest(2)

"Evropou obchází strašidlo - strašidlo komunismu. Ke svaté štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy - papež i car, Metternich i Guizot, francouzští radikálové i němečtí policajti. Kde je opoziční strana, ketrá by nebyla svými vládnoucími odpůrci vykřičena jako komunistická, kde je opoziční strana, která by opět potupnou výtku komunismu nevmetla ve tvář, jak pokrokovějším opozičníkům, tak i svým reakčním odpůrcům? Z této zkušenosti vyplývá dvojí. Komunismus je ji uznáván všemi evropskými mocnostmi za moc. je svrchovaný čas, aby komunisté otevřeně před celým světem vyložili své názory, své cíle a své snahy a proti báchorkám o strašidle komunismu postavili manifest strany samé. Proto se v Londýně shromáždili komunisté nejrůznějších národností a sepsali tento manifest, jenž uveřejní v jazyku anglickém, francouském, německém, italském, vlámském a dánském."

- Karl Marx, Bedřich Engels; Manifest komunistické strany

Obsah manifestu:

I. BURŽOOVÉ A PROLETÁŘI

Podle Marxe se celé dějiny lidské politiky, odvíjí od tzv. "bojů tříd", které zde byly odjakživa člověkem vytvořeny - jednoduše jistá nerovná hierarchizace společnosti. Každá revoluce, v níž se člověk bil za svou rovnost s ostatními, za svá rovná práva, vždy vedla jen k další třídní nerovnosti. Moderní epocha dějin, v níž žil i Marx, od které dovíjel i tuto kapitolu, byla tedy epochou buržoazní.

Buržoasie, která vzešla ze zániku feudální společnosti, nedokázala třídní propady potlačit. Zapříčinila jen to, že se nůžky, mezi dvěma velkými tábory, tedy tábory buržoasie a proletářů, jen více rozšiřovaly a tento propad se mezi třídami stával nesnesitelným. Promítal se i do všech složek všeního života.

Marx tedy argumentuje, že hlavním podstatou třídního boje za kapitalismus je mezi těmi, kdo vyvlastní výrobní prostředek, což má tedy být ta nechtěná, vládnoucí třída buržoasie s těmi kdo jim nutně pomáhá k tomu bohatství - dělnická třída proletariátu.

"Buržoasie sehrála v dějinách neobyčejně revoluční úlohu.(...) Bezohledně zpřetrhala petstré feudální svazky, poutající člověka k jeho přirozenému představenému a neponechala mezi lidmi žádný jiný svazek, než holé sobectví, než bezcitné "placení hotovými".(...) "Proměnila osobní důstojnost člověka ve směnnou hodnotu a namísto nesčetných propůjčených a řádně nabytých svobod postavila jedinou bezohledně chladnou svobodu obchodu."

"Proletář nemá vlastnictví; jeho poměr k ženě a dětem nemá už nic společného s buržoazními rodinnými vztahy..."(...)
"Zákony, morálka, náboženství, jsou pro něho jen buržoasní předsudky, za nimiž se opět skrývají jenom buržoasní zájmy."

"Buržoasie stále víc odstraňuje roztříštěnost výrobních prostředků, majetku i obyvatelstva.(...) "...zcentralizovala výrobní prostředky a soustředila majetek v rukou několika málo lidí. Nutným důsledkem toho byla politická centralizace..."

Karl Marx


II. PROLETÁŘI A KOMUNISTÉ

"Teoretické teze komunistů nejsou naprosto založeny na idejích, na zásadách vymyšlených nebo objevených tím nebo oním oprávcem světa."

"Vždyť i vaše ideje jsou výtvory buržoasních výrobních a vlastnických vztahů, jako je vaše právo jenom vůlí vaší třídy povýšenou na zákon, vůlí, jejíž obsah je určován materiálními životními podmínkami vaší třídy."

"Je snad zapotřebí zvláštního důvtipu, abychom pochopili, že s životními poměry lidí, s jejich společenskými vztahy, s jejich společenským bytím se mění i jejich představy, názory a pojmy, zkrátka jejich vědomí? Co jiného dokazují dějiny idejí, než že duševní produkce se přetváří spolu s materiální? Vládnoucími idejemi každé doby byly vždy jen ideje panující třídy. Mluví se o idejích, které revolucionují celou společnost; tím se vyjadřuje jen ta skutečnost, že se uvnitř staré společnosti vytvořily prvky nové společnosti, že spolu s rozkladem starých životních poměů pokračuje také rozklad idejí."

"Komunistická revoluce je nejradikálnějším rozchodem s tradičními vlastnickými vztahy; není divu, že v průběhu jejího rozvoje se nejradikálněji účtuje s tradičními idejemi."

Karl Marx




POZNÁMKY:
(1) Obsah textu zpracován z knihy: Filosofie 19. století; Emerich Coreth + kolektiv
(2) Celý obsah z článku Karl Marx: Komunistický manifest, čerpán z knihy : Karl Marx, Bedřich Engels - Manifest komunistické strany

Na Marxův Komunistický manifest a celkově i na materialismus, můžeme najít mnoho polemik.
Polemiky použity v naší práci jsou od M. Schelera a J. Fuchse

 


Kritiky materialismu podle Maxe Schelera a Jiřího Fuchse

Několik odstavců jsme věnovaly zpracování textu O dnešní krizi liberální demokracie od pana Maxe Schelera, kde se rozdělujeme hodnoty ve čtyřech možnostech a to trvanlivost (vyšší hodnoty jsou trvalejší než nižší), společenskost (nižší hodnoty lidi oddělují a vyšší lidi naopak spojují), schopnost zakládat ostatní hodnoty (čím více je hodnota univerzálnější, tím je vyšší), míra naplnění (vyšší hodnota vzniká v tom případě, pokud z ní plyne vyšší naplnění).

1. Příjemnost a nepříjemnost:

Každý jedinec ve většině případů upřednostňuje příjemné nad nepříjemným. Příjemnost a nepříjemnoust mají apriotní povahu, to znamená,že je už předem stanovena, může vznikat i smyslovým cítěním. I v našem jednání si můžeme povšimnout, že ve většině případech preferujeme spíše příjemné nad nepříjemným.

2. Vitální hodnoty:

Ty hodnotově překračují rozdíl mezi příjemným a nepříjemným. Tím se myslí rozdíl mezi životními hodnotami v Nietzechově smyslu. Tím vzniký vzájemný vztah mezi vznešeností a nízkostí. Tyto hodnoty nelze zjednodušovat například na příjemné či nepříjemné nebo na užitečné či neužitečné.

3. Duchovní hodnoty:

Odlišují se od hodnot životních svou vyšší pozicí hodnoty. Člověk může obětovat životní hodnoty, což je pro něj samotného nízkou příjemnost. Duchovní hodnoty nejsou závislé na vitálních hodnotách a příjemnosti, protože po proměně jim můžeme dávat přednost. K těmto hodnotám můžou patřit i citové stavy, např.: krásný - škaredý, spravedlivý - nepravedlivý.

4. Posvátné a profánní:

Znázorňuje oblast vyšších hodnot, ukazují se na nějakých předmětnostech, není to však nějaká úzká skupina předmětů, ale je tím míněn vztah ke každému předmětu z filozofického pohledu. Vše je založeno v lásce, člověk získává Boží perspektivu náhledu. Bůh křesťanů je Bohem láskyplným, soucítí s člověkem a má pochoponení pro jeho trápení. Proto tomu odpovídají city jako blaženost, zoufalství, blízkost.

 

V dalších krátkém textu bychom chtěly prezentovat Problém osobnosti od pana Jiří Fuchse. Kde mluví o materialismu, jež se dostává na úroveň, kdy ho klademe jako počáteční hypotézu a v průběhu zkoumání projevuje své rozpory. Ze své definice podrobuje myšlení a rozhodování závislosti hmotného dění. Determinismus vylučuje realizace hlavních hodnot a to poznání pravdy a svobody. Právě determinismus je přesvědčení, že vývoj světa je předen dán jeho současným stavem. Determinismus znemožňuje poznání pravdy, protože myšlenky v mozku se imlikují (něco vyplývá z něčeho). Tudíš samotný konflikt u materialistické pozice je nevyhnutelný.

Rozpory uplně vyřazují materialistickou dogmatiku, tedy nějaký závěr bez toho, aniž bychom o něčem pochybovali. Můžeme tedy tvrdit, že jestliže se v lidském životě realizují hodnoty pravdy a svobody, tak lidský život nemůže být jen hmotný, tudíš člověk není jen organismus a realita není jen hmotná.

Z materialistiské antropologie vychází, že takto orientované životy jsou jakousi prázdnotou. Potřeby společenského života tlumí postoje, které popírají materialismus. Který je jinak součástí lidského života.

 

Poslední text od pana Jiřího Fuchse, kterému jsme věnovaly naši pozornost se jmenuje Materialismus nebo mravnost. Už dvě století probíhá velké rozšíření materialismu. Ten pronikl nejen do světa, ale i lidského života a smýšlení spousta lidí a určuje i způsob dnešního života. Moderní člověk si vlivem materialismu připadá být pevně v realitě. Člověk si příjde odprostěn od různých mýtů a iluzí. Materialismus se rychle rozšířil i díky tomu, že lidstvo je pohodlné získávat zkušenosti pozorováním. Už staletí měla nejenom západní civilizace za jakési priority mravní hodnoty, ale s materialismem toto přesvědčení slábne. Mohou se vyskytovat i materialisté, kteří stále uznávají mravnost. Ale ve společnosti se vyskytuje čím dál více lidí, kterým není jasné, proč by se například měly zákony, politika, právo, věděcké výzkumy podřizovat morálce. Lidé se stále více dovolávají svobody ve všech oblastech života a morálku berou za věc zastaralou, přežilou a chtějí se od ní odprostit. Materialismu tedy nese tendence k amorálnosti, dochází ke ztrátě důvodů nadřazenosti mravního hlediska. Z toho může vyplývat i to, co bylo v minulosti pokládáno za špatné, je dnes pokládáno v mnoha případech dokonce za žádoucí.

Materialisté se domnívají, že je vše skutečné hmotné. Například tvrdí, že v přírodních vědách má veškerá skutečnost hmotnou povahu. Tyto teze jsou velmi přesvědčivé a materialisté to často zdůrazňují. Takové počínájí je sofistické (pravdu máme jenom tehdy, pokud uvěříme tomu, že to, co si myslíme, je pravda), spadá do nejnižšího filozofického oboru a to do ontologie. Jestliže všechno převedeme na hmotu, pak můžeme vše vysvětlit hmotnými principy. Tudíš chápeme člověka jakou pouhý organismus.

Pokud výjde najevo nějaký klam, tak si s tím materialisté nekokážou poradit a ani jej vysvětlit. Například na neumí odpovědět na otázku z jakých předpokladů můžeme vyvozovat existenci jen hmotných jsoucen? Nepokoušejí se ani o žádné logické postupy a ani o žádný důkaz. I tak se začíná materialistická filozofie čím dál více rozšiřovat. Materialisté používají i empirismus (zdroj poznání smyslovými zkušenostmi), a poto omezuje lidské poznání na hmotné objekty.

Materialisté tedy v empirismu nemohou nalézt konzistentní odůvodnění, neboť empirismus striktně vzato ukládá mlčení o celku skutečnosti. Těží však z jeho celkového vyznění, z jeho jednostranného důrazu na smyslové evidence. Podobně se materialistické vidění světa vnucuje lidem, kteří své životy přizpůsobují režimu smyslových evidencí. Podle monistů jsou jsoucna pouhými formami, projevy, potřeba hmoty (ducha). Sice materialismus doslova neplodí, ale navozují jej. Materialismus sice představuje filozofii, ale obsahově tíhne spíše k ideologii.

V dnešní době je seberealizace dána hmotnými potřebami jako je smutek, radost, naděje, obava, snaha, tužby. Materialismuv ovlivňuje i sebestřednost člověka, uspokojování tělesných potřeb (žít s druhými lidmi). Materialisté už neskrývají svůj egoismus a narcismus.

Materialismus zasahuje ve všech směrech do našich žvotů. Prosazováním materialismu zvyšuje koncetraci zloby v lidských životech, to je způsobeno negací mravnosti. Materialisté se už od požátku snažili rozbít staletími ustálenou morálku povinnosti a cností. Konsekventním materialismem je odepřeno pochopit mravní dobro i jako hodnotu, která je odlišná od libosti a užitečnosti. Dnes je tedy považována povinnost za požitek, cnost za užitečnost. V lidském životě zmizely základní principy, struktury a mravní řády. A lépe vynikají práva na rozkoše, blahobyt a štěstí. V pozdním materialismu mravnost splynula s právem, právní normy platí objektivně, podle nich si tedy každý určí kvalitu života zcela subjektivně. Materialismu podporuje egoismus, a proto už i v právním myšlní slábne spravedlnost a dochází k egoistickému sebezvýhodňování jednotlivce nebo skupiny. V politice se zase materialismus projevuje jako zájem o ekonomické poměry. Materialismus tíhne v levicovému zaměření, k socialismu. Sama aplikovaná psychologie šíří materialistickou životní filozofii. Zkoumají se zde i partnerské vztahy a dochází k zjištění, že v materialismu jde hlavně o co nejlepší pocit. Materialisté proto souhlasí i z eutanazií a potraty.

Pokud tedy jsme materialisty, tak chápeme člověka podle toho, jak se nám smysli jeví, emipiricky, a proto tak i v mnouha situacich jednáme.

 

 

Použité zdroje:

http://www.zaramovane.cz/news/jiri-fuch-vstupni-uvaha-o-filosofii/

http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=43&Itemid=57

http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=52&Itemid=57

Text: O (dnešní) krizi liberální demokracie očima Maxe Schelera


Multimédia

Vliv filozofie Vliv filozofie
Materialismus Materialismus

Citace

(1) Jestliže někoho skutečně milujeme, neříkáme mu: „Teď Tě miluji.“ V tom odkrýváme, že vysoké hodnoty skutečně mají trvalý charakter.


Autoři : Jagošová Ester, Poláková Gabriela,
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : 

Pro citaci použijte následující kód, který vložíte do políčka v citacích při vytváření projektu:
#0068#

Nahoru


Přihlášení
Login
Heslo
Vyhledávání
Hledaný text
Kategorie
Ročník
Řadit dle