Detail projektu

Zpět

Problémy smyslu života

Datum zveřejnění : 12. 4. 2012Tisk
Kategorie : Kategorie 1
Autoři :  ucitelG11, Blažková , Svinková
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : ucitelG11

B. Blažková, Z. Svinková: Smysl lidského života

Většina z nás, lidských tvorů se ráno probouzí a jde pracovat, vytvářet hodnoty, hledat obživu, přemýšlet, možná plánovat revoluci, bojovat, bavit se, léčit, užívat si nabytý majetek, píše se rok 2012, 1012 nebo 12?

Po tisíciletí se skládá lidský život z charakterově podobných činností, nezávisle na diskutabilním pokroku. Jaký má tedy náš život smysl? I kdyby byla dána odpověď na všechny možné vědecké otázky, zůstaly by ještě zcela nedotčeny problémy našeho života, který se skládá z radostných okamžiků, které prožíváme, ale i z tragických chvil, utrpení, válek, odchodů bližních a spoustě individuálních starostí. O čem přemýšlejí pozůstalí, stojí-li v kostele vedle schránky se svým milovaným bližním. Jeho činy znovu ožívají v jejich myslích, vybavují si většinou příjemné chvíle s ním prožité, skutky, které vykonal, konkrétní situace z jeho života, které jako by se staly včera. Nejbližší jsou těžce zasaženi a truchlí, kněz promlouvá vyrovnaně, z jeho výrazu necítíme utrpení ani bolest. Připravuje zesnulého na dlouhou cestu, mluví o odloučení těla a duše, o posmrtném životě, kde se znovu se svými bližními setká. Zvláštní situace v Chrámu Božím, v prostoru, který zničehonic izoluje seskupení lidí věřících od ostatního světa, odděleného zdmi od běžně fungujícího okolního dění. Zde se zastaví na chvíli čas, pro mnoho praktikujících věřících dává náboženství logickou odpověď na otázku o smyslu života. Náboženství hraje v tomto směru, aniž si to uvědomujeme důležitou roli. Jistě každý z nás zažil v životě nějakou kritickou situaci, kdy už si skutečně nevěděl rady a v zoufalství se nevědomě modlil k bohu, k poslední záchraně, i když v naší společnosti je dle statistik méně věřících než v okolních zemích, zřejmě tomu tak nebude. Málo je praktikujících věřících, jak o tomto problému hovořil náš čerstvě zvolený kardinál Dominik Duka. Víra ve Všemohoucího dokáže překonat spoustu životních nesnází a je tu od počátku lidstva. Nesporně mnoha lidem pomáhá, nejenom zbavit se hříchů, ale mnohdy je skutečně jediným smyslem jejich života. My ateisté musíme se svými hříchy žít neustále, nemůžeme se vyzpovídat, to vidím jako jednu z mála negativních aspektů katolické církve, kterou celkově vnímám pozitivně, hlavně ve vztahu k desateru a tradičním křesťanským hodnotám. V současné době, kde je moderní žít bez manželského svazku, se stává církev posledním nositelem tradičních křesťanských tradic. Z jakého důvodu ale náboženství existuje ve všech dobách a koutech světa? Protože umí nalézt odpovědi. Je v něm nadpřirozeno, tajemno, dokáží jej pochopit lidé i méně inteligentní. Chování věřícího v jeho životě je ovlivněno snahou žít mravně, podle církevních zákonů a tím jej po smrti čeká nebe. To je jistě významný jev ve vztahu k smyslu života.

Odkloníme-li se od náboženského tématu, nelze se vyhnout otázkám o jiných způsobech života, které přinášejí tělesné požitky a kde se ztrácí duchovno. Hovoříme původně o epikureismu, později o vulgárním epikureismu. Jistě by autor tohoto jména proti takovému označení své práce protestoval, z literatury víme, že jeho myšlenky byly původně jiné, jistě ve své antické škole nedával návody k ukojení všech lidských potřeb. Přesto se zdá, že vulgární epikureismus významně zasáhl do dějin lidstva. Alespoň malé zadostiučinění pro Epikura. Vždyť vlastně zamyslíme-li se nad současným stylem života, kdy si užíváme všech radostí a slastí, je tato teorie aktuální stále. Nemohu zde nevzpomenout na významnou událost, kdy navštívil Prahu tibetský duchovní vůdce dalajláma, bylo to v době, kdy započala světová hospodářská krize. Dalajláma hovořil v televizi a dostal dotaz na zmíněnou krizi. Odpověď tohoto sympatického usměvavého pána byla alespoň pro mne překvapivá. Podivil se nad tím, že se tak panicky zabývá lidstvo krizí, vždyť člověk může přijít o majetek, ale duševní vlastnictví vám nikdo vzít nemůže. Možná i tímto způsobem se dá Epikuros pochopit. Vulgární epikureismus je ovšem způsob života, který předpokládá vlastnictví majetku, i když si jej nemohli dovolit všichni. To se samozřejmě postupně se zvyšující životní úrovní měnilo a rozšířilo v širší vrstvy obyvatelstva. Projevy jsou zřejmé-honba za majetkem, vlastnictví různých technických vymožeností, alkohol a jiné návykové látky apod. I když tento styl se stal protipólem náboženství, což se dá považovat za pozitivní aspekt. Původní epikureismus se dá charakterizovat slovy rozum a střízlivost, dalším výrazný rys tvoří vztah k vědě a umění. Tyto slasti-porozumění krásám umění a poznání se mohly stát smyslem života. Dalším obohacením těchto teorií byl vztah k bolesti, přeměny bolestí v radosti a slasti, zbavování se strachu před smrtí. Tato filosofie výrazně napomohla hledání smyslu života, i když komplexně neřeší všechny otázky, úplný odklon od vulgárního epikureismu může znamenat pro člověka, že se nevyrovná se svými problémy.

Kde tedy hledat pocity štěstí? Řecký filosof Aristotelés vybízí člověka k činnosti, k práci, nejlépe takové, pro niž má předpoklady. Tím vzniká pocit blaženosti. Na první pohled ideální teorie, avšak neudržitelná, každému není souzeno vlivem různých okolností realizovat se podle vlastních představ. Nastává posun a vzniká tzv.stoický životní postoj, který klade důraz na rozum a vůli. Moudrost a historický odkaz takové teorie tkví v začleňování individuality ve prospěch společnosti. Stoická teorie postupně začala klást důraz na mravnost osobnosti. V této souvislosti je významný Kantův výklad o sebeúctě, konání dobra a čestném jednání.

I když vycházíme z různých filosofických teorií, je potřeba zmínit, že vznikaly za určitých dobových podmínek, přestože jejich myšlenky jsou dodnes aktuální, přece jenom byly ovlivněny různým stupněm vědecké a technické vyspělosti.

Hledáme-li smysl života, pracujeme s obecnými pojmy. Jestliže s nimi pracujeme, zjišťujeme, že máme určitou důstojnost, že jsme něco vyššího, lepšího, na rozdíl od zvířat používáme rozum, zvíře vnímá a pozoruje své okolí a žije jeho součást. Zvíře své prostředí používá a orientuje se, člověk se táže. Zvíře se řídí soustavou instinktů, člověku je vlastní poznání. Smyslem lidské existence je nejen být, ale být dobrým. Předpokladem pro to být dobrým je být svobodným. Zde se nabízí otázka-jsme svobodní? Zde je potřeba rozlišit rozdíl mezi vnější a vnitřní svobodou. První československý a český prezident po rozpadu komunismu Václav Havel, dříve politický vězeň, zbaven svobody přesto nikdy neopustil své humanistické heslo, kterým se proslavil - „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ To je příklad, kdy vnější nátlak nemusí ovlivnit svobodu vnitřní. Od dobrého člověka se dokonce očekává, že osvědčí vnitřní svobodu vůči vnějšímu nátlaku.

Život každého člověka, civilizovaného i necivilizovaného, je prostoupen množstvím norem, přikázání a předpisů, ale obecně se dá říct, že žijeme ve svobodné demokratické společnosti. Žijeme v době, která se projevuje snahou o originalitu každého z nás, to se projevuje v mnoha směrech např. módě, technice, designu a stylu života vůbec a přestáváme si klást otázky týkající se věcí obecných. Co znamená být dobrým? Naplňovat lidskou podstatu, abych mohl správně jednat a být v souladu s přirozeností. Přirozenost mi říká, jaký mám být. Člověk to „být dobrý“neprovádí uvědoměle, napodobuje jednání dřívějších kultur.

Pro každého z nás je důležité, aby byl šťastný. Krom antidepresiv štěstí bohužel nejde naordinovat. Zdá se, že štěstí nalézáme v seberealizaci - student úspěšně studuje, dělník je pyšný na svůj výrobek, intelektuál vymyslel něco objevného, věřící rozjímá s Bohem, sportovec překonal všechny rekordy atd. Nelze ovšem očekávat, že se rozhodneme a budeme všichni univerzálně šťastní, jenom poměrně malé části z nás se podaří v životě dělat skutečně to, k čemu jsme byli jakoby předurčeni. K objevení vlastního potenciálu, talentu potřebujeme někdy i pomoc a podporu rodiny, přátel, partnera, nejbližšího okolí. Bohužel většině z nás se to nepodaří. Jen malé procento skutečně zažívá ten šťastný pocit při práci, o které vždy snil. Jak lze suplovat takovou nepříznivou situaci, případně jak ji změnit? Zde se nabízí Freudova myšlenka- každý se musí sám pokusit, jakým zvláštním způsobem by mohl dosáhnout svého blaženství. Dnešní svět nabízí spoustu možností, jak se realizovat, jak změnit svůj způsob života. I když ke změnám dochází kontinuálně, aniž si to uvědomujeme, nejenom měníme zaměstnání, ale upravujeme názor na své okolí přátele, partnera, priority, ale i na umění, hudbu, zájmy, preferujeme jiné hodnoty jako před několika lety, postupně se vyvíjíme. Buď pozitivně, nebo negativně. Tento vývoj musí probíhat i zároveň s vývojem životního partnera, zde vidím hlavní důvod tolika rozchodů - partneři se vyvíjí odlišně, zcela nekoordinovaně, pokud lze vůbec najít způsob, jak se vyvíjet v souladu. Nejde jenom o společné zájmy nebo tolerantní vztah k zájmům druhého, ale především o harmonický růst intelektuálních potenciálů u obou, ten je každému daný a může se stát vážnou překážkou v pokračování vztahu. To neznačí, že intelekt, tento nádherný dar komukoliv přináší štěstí, ale může zabránit prožití celého života s milovanou osobou. Majetek – jistě důležitý fenomén dnešní doby zdá se též štěstí nepřináší, jenom malé procento bohatých lidí se cítí být šťastnými. Dosáhli svého cíle a stávají se nástrojem svého blahobytu.

Odpověď na otázku - můžeme najít smysl života pro všechny stejný-se jeví složitá. Jistěže, konat dobro, milovat bližního, realizovat se ve prospěch společnosti, chovat se mravně, není to spíš povinnost a správný způsob života než jeho smysl?

Pokusím se přejít do sféry fantazie a jako v královské hře se zamyslet nad zdánlivě nemožnými možnostmi. Není lidstvo jen nějakou nástrojem, mezistupněm něčeho, co nás ovládá? Vycházím z termínu nekonečnosti vesmíru, který je těžko pochopitelný, člověk si nekonečnost nedokáže představit jako spoustu dalších věcí a v tom tkví potíž ne dokonalosti, ale slabých stránek lidského organismu. Jako by někdo člověka záměrně stvořil s určitými omezenými možnostmi jeho mozku a bránil mu ve využití zbylé kapacity. Co se týče vesmíru, věřím v mnoho dalších civilizací, ze kterých člověk přišel na tuto planetu. Země se svými nelogicky velkými zvířaty před mnoha miliony let mohla sloužit jako zásobárna potravin. Můj názor na smysl života je jistě kontroverzní a týká se spíše budoucnosti lidstva, nemá oporu v žádných vědeckých důkazech. Když vycházíme z historie lidské existence, o které hovoříme jako o rozvíjející se a která zaznamenala velký pokrok, bohužel z mého pohledu člověk se stále více vzdaluje od přírody, neustále existují nevyléčitelné nemoci, na které se umírá jako dřív, jen se jinak jmenují, po staletí používáme spalovací motory, krademe dřevo v lese, abychom mohli topit atd. Ale zpět ke smyslu života. Ne jedince, ale lidstva. V naší práci píšeme o svobodě, která pro naši generaci představuje kromě demokratických hodnot především možnost cestování po celém světě, poznávání jiných kultur. Tento globalizační prvek způsobuje krom jiného prolínání ras a to je pozitivní, poněvadž dochází ke zvyšování inteligence lidstva. Tomu nelze zabránit. Všechno co se děje je zákonité a jen zdánlivě se dá ovlivnit. Abychom nekřivdili pokroku, jistěže člověk zaznamenal dílčí úspěchy, např. rozluštil DNA, dokáže vyrobit náhradní orgány, nejdřív ty méně složité, později dospěje k dalším, až se mu podaří vyrobit nového člověka, nebo jej tak bude nazývat. Možná to člověk nebude, ale bude třeba schopen dlouhé cesty do vesmíru bez emocí a potravy a zajistí lidstvu, kterému bude planeta Země malá, budoucnost. V této subjektivní vizi spatřuji já smysl života-v expanzi člověka do vesmíru.

Závěr

Je obtížné skloubit jednotlivé komponenty použité k tématu a kladu si otázku, jestli myšlenky související s problémem smyslu života mají své hranice. V přípravě na dané téma jsem narazila na problémy orientace v dostupné literatuře, mnozí autoři jsou ovlivněni marxistickou ideologií, klasičtí filosofové – Aristotelés, Epikuros nemohli i při jejich genialitě obsáhnout vzhledem k době, ve které tvořili, naši současnost i když stále převážná část jejich myšlenek platí i nyní. Studium Kantových teorií, souvisejících s touto problematikou je při jejich složitosti obtížně přenositelné do volnějších myšlenek, navíc těžce je lze reprodukovat vlastními slovy.

Cílem mé práce o smyslu života bylo navodit atmosféru mého poznání a vizí, zdůraznit význam partnerského života a pokusit se nastínit budoucnost lidstva.

POUŽITÉ ZDROJE

  1. Milan Machovec, Smysl lidského života. Praha 1965
  2. Arno Anzenbacher, Úvod do etiky Zvon, Praha 1994
  3. Vladimír Neff, Filosofický slovník pro samouky neboli Antigoras, Mladá fronta, Kdo je kdo, Praha 1993

Multimédia

Kvíz Kvíz Kvíz
celá práce ke stažení celá práce ke stažení

Citace

Nenalezena žádná citace


Autoři : Blažková Barbora, Svinková Zuzana,
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : 

Pro citaci použijte následující kód, který vložíte do políčka v citacích při vytváření projektu:
#0065#

Nahoru


Přihlášení
Login
Heslo
Vyhledávání
Hledaný text
Kategorie
Ročník
Řadit dle