Detail projektu

Zpět

Mytologická, náboženská a filozofická interpretace

Datum zveřejnění : 12. 4. 2012Tisk
Kategorie : Kategorie 1
Autoři :  ucitelG11, Svoboda , Šišpera
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : ucitelG11

Josef Svoboda, Martin Šišpera: Mytologická, náboženská a filozofická interpretace skutečnosti

Úvod

 

Jako téma naší práce jsme si vybrali srovnání mytologického, náboženského a filozofického pohledu na skutečnost a její výklad. Na těchto třech systémech jsme se snažili ukázat, v čem se shodují a v čem liší. Pro lepší srozumitelnost jsme se rozhodli rozdělit práci na tři odstavce, ve kterých jednotlivé části rozebereme. Cílem naší práce je nalezení shodných a rozdílných prvků a souvislosti mezi nimi.

Mytologie

Než se začneme zabývat mytologií, tak je potřeba tento pojem definovat. Mytologie je soubor mýtů a bájí, ve kterých se odráží pohled jedince na různé (např. přírodní) jevy1. Skládá se z mýtů, jejichž cílem je objasnit a zevšeobecnit svět jako takový. K tomu se přidávají i různé nadpřirozené bytosti a bohové, kteří tyto jevy zastupují.

Mýty lze vykládat několika způsoby: mohou buď zachycovat kosmické síly, kterým byly přiřazeny lidské vlastnosti, historické události nebo jen popisovat koloběh přírody a stanovovat tak ve složitém světě řád, který lidi uklidňuje2. Na rozdíl od náboženství, které se zaměřuje na pohled do budoucna, je mýtus orientován především do minulosti.

Samotné mýty dnes známe díky tomu, že byly po vynálezu písma zapsány. Největší střediska, kde se mytologické texty hromadily, začala vznikat ve městech staré Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem. Díky poloze těchto měst na obchodních křižovatkách mohly být tyto mýty převzaty ostatními národy a rozšířeny do širokého okolí. Hezkým příkladem je mýtus o potopě, který byl zaznamenán v Eposu o Gilgamešovi3, ten vznikl na začátku 2. tisíciletí. Tento mýtus je poté převzat, přepracován a zakomponován do Bible, jen je zde místo Utanapištiho Noe, myšlenka je však stejná- Bůh (bohové) se rozhodl ztrestat lidstvo za jeho špatnosti a rozhodl se zachránit jen ty, kteří žili správně. Zde je vidět shoda náboženského a mytologického pohledu na svět. Přírodní katastrofa je vykládána jako boží snaha o trest a nápravu lidstva.

Typickým prostředkem při předávání mýtů byla mluva, i proto jsou autoři mýtů neznámí. Když už byl totiž mýtus zapsán, písař většinou uvedl, že tato moudrost se k němu dostala pomocí bohů nebo pradávných mudrců. Když už však byly mýty sepsány, byl už to jen krok ke vzniku oficiálních náboženství. Rozdíl mezi mýtem a náboženstvím je i v tom, že k náboženství patří i propracovaná organizace v čele s kněžími, kteří lidem staré příběhy vykládají.

Náboženství

Náboženský výklad skutečnosti předpokládá na svém počátku bytí Boha. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná, a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami se snášel duch Boží“ 4. Bůh je zde ukazován jako stvořitel z ničeho, tzv. creatio ex nihilo. Judaismus, křesťanství, ale i islám: „ Originator of the heavens and the earth. When He decrees a matter, He only says to it, "Be," and it is“ 5, mají na svém počátku Boha, jenž je zodpovědný za stvoření. Bůh je zde postaven před počátek dějin a tyto dějiny lze chápat jako přímku, která má svůj počátek ve stvoření.

Při dalším pohledu na východní náboženství se dovídáme o zcela odlišném chápání světa jako takového a o pojetí času. Čas zde má roli cyklickou a náboženství je jen pojmem západního smýšlení. To, co nám připadá jako náboženství, je na východě způsobem bytí (př. hinduismus- Dharma). V buddhismu neexistuje pojem Boha, proto bývá někdy nazýván ateistickým náboženstvím. Čínská náboženství uznávají více Bohů, nebo žádného. Pojem Boha na východě nelze přesně definovat, protože se řídí odlišnými principy a filosofii.

Jednotlivá náboženství se i přes někdy podobný počátek a společné dějiny rozcházejí v pojetí Boha a cesty ke spáse. Například vyznavači judaismu, křesťanství a islámu směřují své bytí ke spáse a mají svou víru v budoucí bytí a očekávání z budoucnosti, ale pokus o vykoupení je zde jen jeden a navíc poznání Boha je částečné a zatím neuzavřené. Bůh se zjevuje skrze stvořené věci. Naopak Hinduismus, pro který je život na zemi utrpením a z něhož se člověk může vysvobodit a následně splynout s podstatou vesmíru, nabízí více cest a možností vysvobození. Kdo má pravdu o podstatě vesmíru a jeho principu? Nelze to určit, protože víra člověka v náboženství ještě není jeho důkazem. Konstitutivnost náboženství dává předpoklad, že náboženství nepochází z věřících, ale musel zde být vyšší princip, který ideu náboženství do člověka vložil. Pokud by se jednalo jen o iluzi, tak už samotná iluze předpokládá svého stvořitele.

Náboženství je spjato i s mýtem a částečně z něj vychází. Mýtus je základem společenského řádu, který přechází z jedné generace na další, proto je součástí náboženství a dalšího filosofického dění. V židovství a křesťanství je mýtus zvládnut tím, že základní události jsou historické, a navíc to nejpodstatnější leží v budoucnosti.

V celkovém pohledu se náboženství nezabývají velmi o svou minulost, ale snaží se zaměřit na to, co teprve přijde. Podle toho se pak snaží zařídit i věřící. Bůh nemá přesně určenou podstatu složení, jedná se o nejvyšší dobro a dokonalost. „The religious revival implied, we have seen, a new view of the soul, and we might expect to find that it profoundly influenced the teaching of philosophers on that subject“ 6

Filozofie

Filozofie ve smyslu jak ji dnes chápeme, vzniká ve starověkém Řecku, když došlo k oddělení mytologických a náboženských prvků na jedné straně od snahy poznat svět rozumově na straně druhé. V Řecku vzniká proto, že jakožto národ obchodníků se Řekové setkávali s různými kulturami, což znamenalo seznámit se s rozličnými mýty a názory na svět. Jelikož ale každá z těchto kultur považovala své mýty a náboženství za pravdivé, objevovala se zde možnost pochybovat o všech z nich7. Záznamy o vzniku filozofie a počátku filozofických dějin máme díky Aristotelově Metafyzice8, kde také předkládá základy filozofie. Důležité ve vnímání světa je vědění, jehož je filozofie nejvyšší formou. Samotné vědění však musí obsahovat jak příčinu (aitia), tak základ, pralátka (arché). Právě pralátkou se zabývaly první filozofické školy, ty arché chápali jako „jednoduchou pralátku, jako něco, co je počátkem, koncem i vše prostupujícím principem.“ 9

Na počátku se filozofové (hlavně z Milétu) rozcházejí s mýtem v tom, že se své názory snaží dokazovat rozumově, provádí experimenty, což bylo v mytologii nemyslitelné. Pomocí experimentů a pozorování se snaží dospět k obecným závěrům, i když zejména na počátku (např. u Thaleta) se snaží najít důvody pro představy z mýtů a poté díky nim popisovat skutečné události ne jako zásahy nadpřirozených bytostí, ale jako působení přírodních sil. „Tháles se pokusil porozumět uspořádání vesmíru obklopujícího Zemi a stanovit, v jakém pořadí jsou ve vztahu k Zemi umístěna nebeská tělesa – Měsíc, Slunce, hvězdy.“ 10

Typickou pro filozofii je také svoboda názorů, kdy je možno pomocí různých důkazů vyvracen tvrzení oponentů, proto také ve filozofii neexistuje všeobecná shoda na tom, co je pravdivé, shodné jsou pouze obecné hodnoty a nástroje používané při důkazech (např. princip sporu, metody myšlení- indukce, dedukce).

Závěr

Když tedy srovnáme mytologii, náboženství a filozofii, tak zjistíme, že jedno souvisí s druhým. Na počátku sice stojí mýtus a náboženství s filozofií se zdají jako jeho postupný vývoj, každá z těchto oblastí se ale orientuje a zabývá jinou částí skutečnosti. Na rozdíl od filozofie se náboženství zabývá především budoucností a u hlavních monoteistických náboženství (křesťanství, islám) také spásou duše. To filozofie se místo toho zabývá poznáváním světa na rozumovém základu. Vnímání skutečnosti pomocí mýtů bylo naopak nutné přijímat nekriticky, člověk jednoduše věřil kněžím, že stará moudra byla seslána bohy proto, aby udržovala řád ve světě.

Poznámky

1. Klimeš L.: SLOVNÍK CIZÍCH SLOV, Státní pedagogické nakladatelství Praha 1983, 2. vydání, s.465: „Mytologie: soubor mýtů; bájesloví; mýtus: smyšlené vyprávění, podání o vzniku světa, o bozích, o přírodních jevech a legendárních hrdinech.“

2. McCallová H.: MEZOPOTÁMSKÉ MÝTY, nakladatelství Levné knihy, Praha 2006, 2. vydání, s.77

3. McCallová H.: MEZOPOTÁMSKÉ MÝTY, nakladatelství Levné knihy, Praha 2006, 2. vydání, s.38

4. Bible,Genesis (1:1,2), ČESKÁ BIBLICKÁ SPOLEČNOST R. 2005 (Podle vydání z r. 1985.) – 11. vydání

5. Korán, dostupné z http://quran.com/2 (2:117)

6. Early Greek Philosophy, dostupné z http://www.classicpersuasion.org/pw/burnet/egp.htm?chapter=2#62 CHAPTER II., SCIENCE AND RELIGION,

7. Stӧrig H. J.: MALÉ DĚJINY FILOZOFIE, ZVON, české katolické nakladatelství a vydavatelství, Praha 1995, 4. vydání, s.92

8. Ricken F.: ANTICKÁ FILOSOFIE, Nakladatelství Olomouc, Olomouc 1999, s.10: „První větší a souvislý nárys dějin filozofie, jejž máme, představují kapitoly 3 až 10 Aristotelovy Metafyziky.“

9. Blecha I.: FILOZOFIE, s.21-22, Nakladatelství Olomouc, Olomouc 2004 - 4. opravené a rozšířené vydání, reprint

10. Asmus V.F: Antická filozofie, s.27, nakladatelství Svoboda, Praha 1986


Multimédia

Mytologie, náboženství, filozofie- kvíz Mytologie, náboženství, filozofie- kvíz Kvíz
Mytologie, náboženství, filozofie Mytologie, náboženství, filozofie

Citace

Nenalezena žádná citace


Autoři : Svoboda Josef, Šišpera Martin,
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : 

Pro citaci použijte následující kód, který vložíte do políčka v citacích při vytváření projektu:
#0063#

Nahoru


Přihlášení
Login
Heslo
Vyhledávání
Hledaný text
Kategorie
Ročník
Řadit dle