Detail projektu

Zpět

Sokrates a západní filozofie

Datum zveřejnění : 12. 4. 2012Tisk
Kategorie : Kategorie 1
Autoři :  Bačíková , Juřík
Škola : Gymnazium 1
Pod vedením : ucitelG11

Purkyňovo gymnázium Strážnice

 

Sokratova osobnost a jeho vliv na západní filosofii

 

Ludmila Bačíková

Martin Juřík

 

Strážnice 2012

 

Sokratova osobnost a jeho vliv na západní filosofii

Sokratova osobnost a jeho význam

V 5. stol př.n.l se svět seznámil s athénským filosofem, který svými myšlenkami, způsobem života a mnoho jiným ovlivní budoucí generace lidí a především filosofů na několik století. Jedná se o Sokrata, filosofa, který je natolik výraznou a věhlasnou osobností právě pro svůj způsob myšlení. Zajímavostí ze života Sokrata je to, že nesepsal žádné dílo. To také otevírá prostor pro pochybování o jeho životě a existenci.

Sokrates nesepsal žádné dílo záměrně, písmo mu nepřipadalo dostatečně správné a dostačující pro sdílení svých myšlenek. Upřednostňoval spíše ústní rozpravu známou jako Sokratova dialogická metoda, které měla velký vliv na pozdější západní filosofii. Samozřejmě, že nějaké písemné pozůstatky se přece jenom dochovaly a to z několika málo pramenů. Jedná se především o jeho žáka Platóna a jeho spisy Faidon, Obrana Sokratova, Gorgias a další. Popřípadě od Aristotela, který však není Sokratovým vrstevníkem, a proto jsou jeho informace zprostředkované. Dále například od Aristofana, který sepsal komedii Oblaka, která nemalou měrou přispěla k tomu, že se Sokrates ocitl před athénským soudem pro kažení mládeže. I přesto, že Sokrates předvedl před soudem velice skvělou, improvizovanou obhajobu, byl odsouzen k smrti. Protože Sokrates ztotožňoval svou filosofii se svým životem, tak ani na sklonku svého života nezradil sám sebe, a trest smrti přijal.

Sokratův význam pro západ tkví především v jeho rozdílném pohledu na filosofii. Na rozdíl od jeho předchůdců, jako například Anaximandros, Anaximenes, Thaletes, Pythagoras, Demokritos a mnoho jiných presokratiků, kteří se zabývali příčinami vzniku světa, postavil do středu svého zájmu především člověka, převážně jeho duši, identitu, lidskou svobodu, přátelství a společnost. Jeho myšlení zaměřené na člověka a etiku se výrazně odlišovalo od učení sofistů. Ačkoliv bylo jeho myšlení do značné míry humanistické stejně jako sofistů, pojímá Sokrates pohled na člověka zcela jiného směru. Sokrates usiloval o pochopení toho kdo člověk je a jakým způsobem má žít a tím se lišil od sofistů. Naopak sofistům šlo především o prosazení člověka v různých státních institucích, před soudy atd. Hlavním zdrojem polemik Sokrata se sofisty je opět Platón a jeho dialogy.

Mezi jeho další obrovský přínos pro západní filosofii jsou bezpochyby jeho dialogy. Svou dialogickou metodou, rozpravami s obyčejnými lidmi byl ve své době značně revoluční, a často i velice nepohodlný, protože konfrontace se Sokratem znamenala téměř jistě zesměšnění před veřejností a i proto byl pro některé obyvatele Athén trnem v oku.(4,6)

 

Sokratovské tázání

„K radosti politiků a ke zklamání filozofů je možné spoustu lidí přesvědčit v podstatě o čemkoli, dokud člověk nezačne používat rozumové argumenty.“(cituji: Fearn Nicholas, Jak a o čem přemýšlejí filozofové, Portál 2004, str. 33) Starořečtí sofisté, jako byl Prótagoras nebo Gorgias, pravdu relativizovali. Velkou změnu přinesl až právě Sokrates, který zdůraznil pravdu, kterou sofisté přehlíželi. Sokrates tento jev dokazoval pomocí sokratovské metody – velké množství otázek, které měly zpochybnit stanovisko druhého, na základě jeho předcházející odpovědi. Sokrates je tedy velmi důležitý pro další vývoj západního myšlení, protože se nedomnívá, že pravda je relativní (jak tvrdí sofisté), ale že existuje objektivní pravda, kterou lze poznat.

Na Sokrata měla v tomto tématu vliv jeho matka Fainareta, která byla porodní bába (porodní umění – maieutika). Stejným způsobem se Sokrates snažil pomáhat na svět pravdě, kterou v sobě lidé nosí. Každý má v sobě skrytou pravdu a Sokrates se považuje za toho, kdo vylučuje špatné myšlenky a postupně dostává pravdu na svět. V konečném důsledku je Sokrates porodník, který dostane z člověka pravdu.

Jak vlastně probíhala forma sokratovská metoda?

Sokrates chodil po Athénách a rozmlouval s lidmi – lidé si mají uvědomit svou nevědomost, uvažovat o podstatě => nutí člověka k aktivitě (přivádí lidi do nesnází). Tento rozhovor má celkem 2 fáze:

  1. destruktivní fáze – cílem bylo zpochybnit uvedené pojmy
  2. konstruktivní fáze – přivádí druhé k pravdě (maieutika – pravé porodnické umění) – Sokrates byl moudřejší než ostatní, protože věděl, že není moudrý – „Vím, že nic nevím.“(Sokrates)

Sokrates se snažil ukázat, že existuje něco jiného, než jaké jsou řecké představy.

 

Cílem sokratovské metody není pouze zvítězit v debatním sporu, ale odhalit celou pravdu o daném předmětu. Podle Sokrata je třeba stále usilovat o pravdu, i kdyby to znamenalo připustit vlastní chybu a ve sporu prohrát. Byl přesvědčen, že pravda vnitřně přebývá ve světě a v lidech a pomocí logických otázek ji lze vynést na světlo.(2)

 

Sokratovo pojetí lidské svobody

Před Sokratem byla svoboda vnímána za prostředek právní a politické moci (viz svobodný člověk ve starověkých polis. Sokrates říká, že člověk nemůže být svobodný, dokud se bude vázat na něco, v čem nenalézá svou vlastní identitu. Takže jakmile je schopen se odpoutat od toho, co ho váže, je schopný přijímat nové hodnoty. Sokratovo pojetí svobody je jedinečné, vzhledem k tomu co přineslo pozdější filosofii, která bránila svobodu lidského jedince, ovšem aniž by lidskému jedinci ukázala vyšší hodnotu života.(6,7)

 

Ctnost - zdatnost

Sofisté považovali úspěch za ctnost, tedy - zdatnost. Zdatný je ten, komu se daří a je úspěšný, oslňuje mocí, bohatstvím, vlivem atd. Tento názor přetrvává do současné společnosti. Naproti tomu, zdatnost podle Sokrata byla rozumová snaha o štěstí. Zdatnost není relativním dobrem, jiným pro jednoho člověka a rozdílným zase pro druhého, nýbrž dobrem pro všechny. Proti sofistům zastával Sokrates dále i názor, že mravní zákony jsou přirozené, ne však nějakou dobrovolnou dohodou mezi lidmi.(1)

 

Identita člověka

Středem myšlenkového zaměření podle Sokrata je člověk a člověk je především duše. „Sokrates vymezil poprvé v dějinách myšlení duši jako aktivní subjekt vědomí a stavů, který je zodpovědný za své jednání a hlavně svůj osud. Do té doby byla duše považována za něco od člověka odlišného.“ (cituji: Filozofické základy psychologie Tomáše Akvinského, str. 12) Sokratův názor byl diametrálně odlišný. Proti presokratickým názorům na duši postavil do opozice člověka a duši mravně a zodpovědně jednající. V konečném řešení je tedy nejvyšší hodnotou duše, o kterou je třeba pečovat. Tělo je pak nástrojem, který duše pouze používá.

Již před Sokratem vyslovil tuto myšlenku spojení těla a duše řecký filosof Pythagoras, jeho výrokem: „Člověk je mírou všech věcí.“ (Protagoras)

Člověk není výsledkem cizích vnějších sil, avšak je výsledkem vnitřního svobodného počínání jedince.  Sokrates se proto raději zaměřuje na etiku, než-li na matematické a přírodní vědy. Etika je totiž věda, která člověku ukazuje, jak má prožít svůj život a co má dělat, aby jeho život měl smysl.(7)

 

Přátelství

Jelikož je přátelství jakýmsi druhem lásky, tak si musíme ujasnit, co vlastně na druhém člověku milujeme. Co vlastně znamená milovat? Znamená to, chtít dobro pro milovaného. Musím ale vědět, co je pro druhého člověka opravdovým dobrem. Pokud opravdu víme, kdo námi milovaná osoba je, pak teprve ji můžeme opravdu milovat, protože pak poznáme co je pro ni tím skutečným dobrem. Ale kdo jsou to vlastně přátelé? Lidé, kteří spolu chodí na diskotéky, do kina, tráví spolu volný čas atd? Ne! Jsou to lidé, kteří se shodnou na společném cíli, stejných hodnotách, na stejném naplnění života. Sokrates považuje za skutečné přátele ctnostné lidi, kteří jsou samostatní, nesnaží se využívat ostatní lidi a naplno prožívají svůj život. Když v sobě člověk nalezne vnitřní klid, může darovat opravdovému příteli něco ze svého vnitřního naplnění.(4,5)

 

Vlastní názor

Při tvoření této práce jsme shledali Sokrata jako člověka, který velkou měrou ovlivnil západní myšlení a proto je tak významnou osobností řecké filosofie. Sokrates představuje zlom v myšlení. Už se nezabývá vznikem světa, ale člověk jako takovým. Sokrates by se dal považovat za přelom v řecké filosofii, svým myšlením, svými metodami a svým životem ukázal nový směr ve filosofii a proto je pro nás tak důležitý.

 

Použité zdroje:

 

Knižní zdroje:

1.)    Tretera Ivo, Nástin dějin evropského myšlení, Paseka 1999

2.)    Fearn Nicholas, Jak a o čem přemýšlejí filozofové, Portál 2004

3.)    Störig Hans Joachim, Malé dějiny filozofie, Zvon 1992

4.)    Gaarder Jostein, Sofiin svět, Albatros 2006

 

Internetové zdroje:

5.)    http://www.distance.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=6&idc=430

6.)    http://cs.wikipedia.org/wiki/Sokrates

7.)    Filozofické základy psychologie Tomáše Akvinského - http://www.kfil.upol.cz/doc/pgs/slovacek/filozoficke_zaklady_psychologie_tomase_akvinskeho.pdf

 


Multimédia

Jak jste byli pozorní? Jak jste byli pozorní? Kvíz
Obraz Sókratova smrt od Jacquese-Louise Davida (na Obraz Sókratova smrt od Jacquese-Louise Davida (na
Socha Sokrata u Athénské akademie Socha Sokrata u Athénské akademie
Sokrates (4. června 469 – 399 př. n. l.) Sokrates (4. června 469 – 399 př. n. l.)
Sokratova osobnost a jeho vliv na záp. filosofii Sokratova osobnost a jeho vliv na záp. filosofii

Citace

Nenalezena žádná citace


Autoři : Bačíková Ludmila, Juřík Martin,
Škola : Gymnazium 1

Pro citaci použijte následující kód, který vložíte do políčka v citacích při vytváření projektu:
#0058#

Nahoru


Přihlášení
Login
Heslo
Vyhledávání
Hledaný text
Kategorie
Ročník
Řadit dle